II. díl: Nacházet potenciál v nečekaném

Po několika týdnech, kdy došlo na izolaci napříč evropskými státy, jsme se spojili s Domem Bridgesem z Hæckels . Zajímalo nás, jak se jim daří a co se u nich změnilo. Dom mluvil o tom, jaká zavedli ve firmě opatření, jak nastalá situace ovlivnila jeho rodinu, a jak by si přál, aby vypadal svět po krizi, které čelíme.

Jak se vám daří během této globální krize?

Celkem dobře, jsem teď ale docela pracovně zaneprázdněný, je toho hodně. Jsem velmi hrdý na to, co tady děláme a jak pečujeme o náš tým. Myslím, že vzhledem k tomu, co se děje, je to je mnohem lepší příběh, než mluvit o našich produktech. Celý svět se změnil. Teď nezáleží na produktu, je to o firemní kultuře. Hæckels je malá společnost, takže jde o to, abychom si udrželi každého zaměstnance, zvládli jim vyplatit dostatek peněz a co nejvíc jim usnadnili tento nepříjemný čas.

Jaké kroky jste podnikli, když jste si poprvé uvědomili naléhavost situace a potenciální dopad krize na vaše podnikání?

Ještě předtím, než naše vláda učinila jakékoliv prohlášení, tak jsme zavřeli naše lázně, Hæckels House, a rozhodli jsme se poslat domů kolegyně, které jsou těhotné. Krátce nato jsme se zavřeli i zbylé obchody. V naší laboratoři a distribuci tu momentálně pracují tři lidi, včetně mě. Je to pro nás nezbytná a velmi důležitá součást podnikání, takže jsme si nemohli dovolit zavřít úplně. Zbytek našeho týmu ale pracuje z domova a starají se o naše zákazníky. Mnoho z nich využívá tuhle dobu pro to, aby mohli být se svými rodinami. Nikdo není pod tlakem, že by měl snad přijít o místo nebo by musel tvrdě pracovat. Jejich pohodlí je jednou z našich hlavních priorit. Když jsme zavřeli náš obchod, vláda ještě ani v tu dobu nikomu neřekla, co mají dělat a jak naložit s touto situací. My jsme zkrátka použili zdravý rozum a usoudili jsme, že konáme správně. Jako firma se snažíme jednat nezávisle na názoru ostatních, jak by bylo vhodné podnikat. S velkými komplikacemi, jaká představuje tato krize, se snažíme uplatňovat proaktivní opatření. Tak, jak by to v tuto chvíli udělal každý racionální člověk. Musíme přestat myslet na peníze a začít myslet na lidi. Jen tehdy si můžeme uvědomit, na čem skutečně záleží, místo toho, abychom se obávali jen o finanční infrastruktury a jiné nesmysly.

Ovlivnila tato krize významně chod vašeho podnikání nebo finance?

Zatím jsme naštěstí neměli větší problémy. Lidé nám neustále pomáhají. Například jeden fenomenální muzikant, se kterým je vždy potěšení pracovat. Obvykle přijde jednou týdně, aby nám pomohl s hudbou pro naše filmy, podcasty a se seznamy skladeb. Řekl bych, že i v této krizi podnikání ustojíme. Stále rosteme, zákazníci přibývají, zatím nic nepadlo. Lidé jsou teď doma, takže mají více času být online a spousta lidí objevuje naše webové stránky vůbec poprvé. Dochází k opravdu krásné změně. Lidé najednou chtějí ještě více podporovat lokální firmy, které dělají správnou věc. Máme pořád asi 50 % stávajících zákazníků a přibylo zhruba 15 % nových, takže se nám daří opravdu dobře. Karanténa přišla jako náhlý úder z čistého nebe. Musíme teď všichni zůstat doma, a tak se vracíme zpět k výjimečným zážitkům, trávíme čas s rodinou. Přesto to vypadá, že se všechno pomalu vrací na správné místo, lidé se o sebe starají a učí se trávit čas o samotě.

Jakých změn jste si kolem vás všimnul od té doby, co pandemie vypukla?

Móda přestala být relevantní, v téměř nanosekundě. Je to celkem logické. Když zůstáváme doma celý den, nemusíme kupovat drahé oblečení. Když jdeme ven na procházku, už se tolik nebojíme, že by nás snad soudili za náš oděv. Necítil jsem žádný tlak na to vypadat chic a upraveně. Co se týče udržitelnosti a globálního ekosystému, tak je skutečně zřejmé, že se nic nemůže stát jen tak. Je hrozné, kolik lidí zemřelo. Nejhorší na tom je, že to nebylo jen kvůli věku nebo zdravotním problémům, ale taky kvůli prostředí, ve kterém žili. Ti, kteří bydlí v chudších čtvrtích, stále pracují. Žijí v rozpadající se budovách, kde není žádný venkovní prostor. Celá tato infrastruktura je neuvěřitelně křehká. Dokonce i gigantické společnosti musely požádat vládu o peníze, a to dokonce už dva měsíce od začátku karantény. Jak vidíme, tato krize odhalila skutečné problémy, které vyžadují úplné přehodnocení a přepracování celého systému. Teprve teď si začínáme uvědomovat, jak je důležité najít správný dodavatelský řetězec. Například je jen jeden stát, který vyrábí většinu léků. Co se ale stane, pokud dojde v této zemi k zemětřesení? Je to celé špatně, je to jen snazší na kontrolu a udržení věci v chodu. Přál bych si, abychom se všichni kolektivně zamysleli nad tím, zda jsou tyto tradiční systémy správné a nutné, nebo zda jsou výhodné pouze z hlediska zisku. Myslím, že tohle jsou opravdu nezbytné debaty, kterým se nevyhneme.

Jak se vypořádáváte s myšlenkou, že nebudete moci nějakou dobu cestovat?

Upřímně, mě to moc netrápí. V podnikání budeme moci pokračovat jako vždy. Zaměřujeme se teď na lokální možnosti a vyhlížíme si kolem nás místa, která bychom mohli navštěvovat častěji. V ideálním případě ani nebudeme muset nikam létat. Pro anglické pobřeží by to mohlo být docela zajímavé. Lidé budou nuceni prozkoumat vlastní kraj a objevovat nové, alternativní destinace a zážitky.

Naposledy jsme mluvili o filozofii Hæckels a o tom, že rád tvoříte s lokálně dostupnými materiály. Utvrdila vás tato krize ve vaší filozofii a přístupu k podnikání?

Tato situace naše směřování a způsob uvažování ještě víc podpořila. Pevně věřím, že i produkty globálních značek by měly být vyráběné lokálně, zvlášť co se týče materiálů nebo ingrediencí. Teprve potom se taková společnost může stát spolehlivým zdrojem a její existence dává smysl. Tahle moje filosofie je založen na konceptu „méně je více“. Na trhu je tolik společností, které používají tu stejnou složku k výrobě podobných produktů a následně jen používají jinou marketingovou strategii. Když o tom přemýšlíte, je opravdu nesmyslné jít do supermarketu a najít tam 25 různých druhů mýdel, které nemají žádný vztah k danému prostředí.

Přiměla vás tato krize v něčem změnit svůj postoj k podnikání? Motivovalo vás to třeba k tomu, abyste přišli s novými nápady, jak značku vylepšit nebo oslovit více lidí?

Cítím, že jsme momentálně na správné cestě. Myslím, že bych měl rozhodně pokračovat stejným směrem, ale pár věcí se odehrálo mnohem rychleji, než jsem předpokládal. Například, jedna z našich partnerských společností se rozhodla uzavřít své kanceláře, aniž by nám dala vědět. Zavřeli dveře, nechali si zaplatit, a vůbec nám neřekli, kdy a zda se vracejí. Docela nás toto jednání zaskočilo a bohužel to bylo něco, co bylo zcela mimo naši kontrolu. Mezitím jsme tu stále vyráběli naše produkty a tohle nás donutilo zastavit, protože jsme ze dne na den prakticky přišli o dodavatele. Bylo to velmi nepříjemné. Rozhodli jsme se tedy od spolupráce odstoupit a místo jejich obalového materiálu jsme se rozhodli pro biologicky rozložitelné balení. A vůbec nelituji. Považujeme to za perfektní příležitost udělat něco lepšího. Nejen, že nyní používáme biologicky rozložitelné obaly, navíc jsme se rozhodli sdílet recepturu produktu. Snad žádná jiná firma by to neudělala, protože téměř všichni používají stejné přísady. Pokud začnete sdílet procenta ingrediencí a přísad, můžete si je pak jít koupit a zkusit si to vyrobit sám. Všechny chemikálie a oleje jsou velmi snadno dostupné, to není žádné tajemství. Ale procenta složek byla vždy bezpečně utajena. Pokud se podíváte na tradiční značky v oblasti kosmetiky a péče o pleť, uvidíte, že jsou ingredience uvedeny podle obsahu od nejvyššího podílu po nejnižší. Každý produkt by měl mít na prvních místech uvedenou vodu a potom pravděpodobně aktivní složky a éterické oleje na konci. Reálně může takový produkt být tvořen klidně z 99 % vodou, ale taková procenta by téměř žádná firma nesdělila.

Naposledy jsme mluvili o sdílení informací, takže je to překvapivé, že jste se teď rozhodli sdílet dosud tajené interní informace. Co teď budete se světem sdílet a co dál pečlivě střežili?

Nedošlo to až k bodu, kdy budu otevřeně sdílet celý proces výroby produktu, to zatím určitě ne. Právě teď sdílím procenta všech ingrediencí, které používáme, a které si budete moci přečíst na samotných obalech našich produktů. Každý bude v zásadě vědět, jak vytvořit náš produkt. Důvod, proč jsme si to mohli dovolit je, že ne každý má možnost používat naše ingredience a přesný proces výroby. To nás opravdu odlišuje od ostatních značek. Myslím si, že touto strategií se od konkurence můžeme ještě víc odlišit. Budujeme tím transparentnost a upřímnost vůči našim zákazníkům. Každý zákazník teď bude mít lepší představu o složení našeho výrobku. Řekněme, že náš a konkurenční produkt mají stejné složky, ale jenom ten náš má na obalu přesná procenta. To vytváří lepší otevřenější dialog mezi námi a zákazníkem.

Jak na vás osobně dopadá pandemie? Ovlivnila váš osobní život?

Jen co to vypuklo, hned jsem přešel do režimu „musím zachránit naši firmu“. Vracel jsem se domů pozdě a pořád jsem přemýšlel nad prací a jak pokračovat s podnikáním. Nakonec jsem si všiml viditelné změny v chování mé ženy. Začal jsem mít obavy a nevěděl jsem, co je příčinou. Byl jsem tak přesvědčen, že Hæckels musí být moje priorita číslo jedna, že mi ani nedošlo, že se moje manželka stará o děti celý den sama. Byl jsem docela v šoku, úplně jsem vytěsnil, jak těžké to musí být se starat sám o dvě děti v karanténě. A nejen to, chyběl mi i kvalitní čas strávený s rodinou. Celkově jsem zanedbával jejich obavy o budoucnost a strach z pandemie. Děti mi stále kladly otázky typu: „Proč musíme zůstat doma? Proč stále posloucháme zprávy? Co je to „smrt“?“ Trvalo mi dva týdny, než jsem si uvědomil, že to, co dělám, je špatně. Změnil jsem svou denní rutinu. Asi už tři týdny hned ráno až do oběda jsem s dětmi. Ráno spolu cvičíme a potom provozujeme domácí školu. Tyto chvíle se svými dětmi si bezmezně užívám, jsou opravdu výjimečné a krásné. Není to jen bezduchá hra, opravdu se dostáváme na vzdělávací vlnu, kdy dáváme hlavy dohromady, přemýšlíme a diskutujeme o důležitých tématech. Jsem za to vděčný. Před tím, než pandemie udeřila, jsem na takové věci neměl čas. Nemohl jsem si dovolit jen tak si sednout a dopřát takto kvalitně strávený čas s dětmi. Rozhodně to cítím jako velký dar.

Jak byste chtěli, aby se svět změnil, jakmile se začne vracet víc k běžnému režimu?

Podle mě musíme přemýšlet o tom, jaký život budeme dál žít. Moje dcera nedávno navrhovala místo, kde bychom mohli v budoucnu žít. Řekla, že to bude určitě na pláži. Dobře, ale co vlastně potřebujeme k přežití? Prý potřebujeme kyslík, to mě rozesmálo. Ano, kyslík je docela podstatný, ale co jiného? Potřebujeme vodu a jídlo, ale také potřebujeme prostředky, abychom za to jídlo a přístřeší mohli zaplatit. To jsou témata, které potřebujeme diskutovat na globální úrovni a u kterých bych chtěl, aby přinesly změnu. Jsme naprogramováni, abychom zůstávali uvnitř těchto zdí, které nazýváme domovy. Je tu tolik domů, některé nemají zahrady, dokonce ani okna. Potřebujeme všechny ty budovy skutečně k přežití? Nakrmí nás? Neposkytují nám nic jen tak a jsou opravdu drahé. Zdá se mi, že takové otázky je třeba v budoucnu řešit. Musíme dát lidem možnost k pěstování vlastních potravin a přístup k vodě zdarma. To jsou všechny zásadní změny, které nás čekají. Až přijde další pandemie, bude mnohem jednodušší vyjít ven na zahradu a utrhnout si vlastní rajče, které jsme sami zasadili. Chtěl bych, aby se post-pandemický svět víc věnoval osobní kultivaci. Měli bychom mít nějaký druh univerzálního příjmu, abychom jako lidé mohli být soběstační. Nebo bychom alespoň měli mít nástroje, které by nám pomohly toho dosáhnout. Proč nedat lidem bez domova prostředí, kde budou mít vše nutné, co k životu potřebují - jídlo, vodu a přístřeší. A proč neučíme děti pěstovat vlastní brambory místo toho, abychom je učili, jak nakupovat v supermarketu? Musíme se vrátit k této osobní udržitelnosti. Vidím to jako jediný způsob, jak překonat stav závislosti, do kterého jsme se už všichni narodili. Jakmile se staneme soběstačnými, bude mnohem jednodušší zvládat podobné krize. Teď můžeme pozorovat, že lidé začínají být mnohem soběstačnější, protože nemohou utrácet tolik, na co jsou zvyklí. Chtěl bych, abychom pokračovali v takovém osobním osvobození. Vzpomínám si, jak jsem žil na ostrově, kde jsem každé ráno chodil rybařit a chycené ryby jsem potom sám uvařil a snědl k obědu. Měli jsme tam i pohodlné přístřeší, které nás ochránilo před rozmary přírody, měli jsme udržitelný zdroj potravin a pitnou vodu. To bylo vše, co jsme potřebovali. Zbytek je hluboce nedůležitý a jen nás zdržuje od dosažení skutečného štěstí. Tentokrát bychom měli opravdu využít tuto příležitost a uvědomit si, co je důležité a co bychom měli udělat s časem, který nám bude dán. Některé věci se prostě musí změnit.