Naplňovat ducha místa

Jaká byla Vaše cesta do Laichterova domu a co to pro Vás znamená, mít domov v takovém prostoru? 

Jolanta: Cesta to byla překvapivě jednoduchá. Byt jsme našli na internetovém realitním portálu. Bydlet tady pro nás znamená neutuchající radost a každodenní vděčnost. Těžko lze najít lepší zázemí pro rodinu architekta a historičky umění.

Jaký vztah máte k období, kdy dům vznikal? Čím obecně i v detailech Vás styl architektonické moderny oslovuje?

Honza: Stavba vznikla v době, kdy se rodila moderna, ale současně doznívala tradice klasické architektury 19. století. Pro Pražany to byl šok. Jen pro srovnání, ve stejném roce se stavěl i pražský Obecní dům. V Laichterově domě se skvěle snoubí ozvěna původních slohů s radikálním nakročením novým směrem. Pro mě jako pro architekta je nekončící inspirací.

Jolanta: Obdobím moderny a nastupující avantgardy jsem se shodou okolností intenzivně věnovala posledních pět let, kdy jsem pracovala na svém románu Svatava, který v září vyjde v nakladatelství Host a jehož děj je situován právě do těchto přelomových let. Považuji za nesmírné štěstí, že jsem knihu mohla psát v intaktně dochované studovně od Kotěry, za stejným stolem, ke kterému sedal nakladatel a stavebník domu Jan Laichter, mimo jiné vydavatel T. G. Masaryka.

Jak u Vás probíhal proces zabydlování? Jak přemýšlíte o kombinování dalšího nábytku a prvků s původním interiérem? 

Jolanta: Vše vznikalo přirozeně a organicky. Žádná věc se v našem bytě neocitla náhodou. Ke každé máme citový vztah. Najdete tu starý řemeslnický ponk vedle designové pohovky, stolek Coffee Boy od našich přátel z Master & Master, koberce z Maroka, doplňky z Mexika, tapisérie z Filipín, košíky na hady z Marrákeše… Umění meziválečné, stejně jako současné.

Honza: Naší chloubou je grafická sbírka obsahující díla Josefa Istlera, Josefa Koláře nebo Kamila Lhotáka, kterou nám předal můj děda Jan Němec, vášnivý sběratel a osobní přítel zmiňovaných umělců.

Jolanta: Naší společnou láskou jsou také knihy. Obtížně už pro ně v našem bytě hledáme místo. Za ta léta, co jsme spolu, se nám podařilo vybudovat velkou sbírku umělecké a filozofické literatury.

Shodnete se, nebo je výsledek vrchol procesu debat a sem tam i kompromisů?

Honza: Co se týče vkusu, jsme vzácně jednotní. Momentálně se velice těšíme na stavbu našeho rodinného domu, který jsem navrhl a který vyroste v prostředí bývalé zámecké zahrady v jižních Čechách obklopený staletými stromy.

Nepřehlédnutelným prvkem je arkýřové okno, ve výstupku máte umístěný stůl se židlemi. Považujete tento prostor za srdce bytu?

Jolanta: Dalo by se říct, že zóny v bytě měníme s pohybem slunce. V kuchyňském arkýři rádi snídáme, po práci se s rodinou nebo přáteli scházíme u velkého stolu v obývacím pokoji orientovaném na jihozápad. Právě odtud, ze vzdušné lodžie, milujeme pozorovat nádherné západy slunce nad Riegrovými sady. Jsme šťastní, že se nám společně daří naplňovat ducha místa, že byt žije. Rádi u nás hostíme přátele, pro které pořádáme večeře a večírky.