Návštěva u Barbory a Petra

Jak jinak začít neděli, než bezvadnou snídaní. Pozvání na ni jsme přijali od Barbory a Petra Růžičkových, kteří se svou dvouletou Rozárkou bydlí v pražských Dejvicích. Bářinou vášní je interiérový design, který studuje na Fakultě designu a umění Ladislava Sutnara Západočeské univerzity v Plzni. Petr je původním povoláním IT specialista. V současnosti se však intenzivně věnuje tomu, aby ostatní naučil pohybu v rámci svého projektu Pohyb je život. Jejich byt se ve fotografiích neobjevuje poprvé. Jeho první verze byla ve výrazné barevnosti, se seversky bílými parketami a magickou tapetou s ptáčky v prostorné hale. Při jeho zařizování se Bára s Petrem drželi původních dispozic bytu a mnohé si udělali sami. Byt zářil barvami a mladistvou radostí. Již před narozením Rozárky měli dilema, zda se ze staré čtvrti nepřestěhovat do moderní novostavby, žít pohodlněji, s výtahem a parkováním. Sentiment k vysokým stropům činžovních bytů a živým ulicím Dejvic nakonec převládl. Cítili, že tohle je byt, do kterého by se Rozárka měla narodit. 

Na úvodní fotografii Bára ukazuje svůj loňský dárek Petrovi k Vánocům. Hrnek na zakázku a Petrovi na míru od značky Artistka. 

Jak Rozárka rostla a měnily se i životní potřeby Báry a Petra, rozhodli se přistoupit k zásadní rekonstrukci. Zadání pro architektku Lenku Mikovou nebylo jednoduché. Kuchyň přesunout na druhou stranu bytu a vyčarovat budoucí dětský pokoj. Bára s Petrem se také chtěli posunout od výrazné barevnosti k tlumenějším tónům a vytvořit pozadí pro mnohé krásné artefakty, které s nimi již roky jdou životem a v novém interiéru mají najít své místo. Nejen o této proměně se u snídaně vedl pomalý, křikem dětí přerušovaný, ale velmi zajímavý rozhovor. Jak je důležitý náš životní prostor? A jakým způsobem se rozhodujeme, jak jej zařídit? 

Začali jsme u obrazu, který nedávno společně vybírali. 

Bára: "Vybrat obraz do hlavního prostoru domácnosti je náročné a hodně zodpovědné. Já jsem nejdřív jela na takový předvoj jen s Rozárkou do ateliéru Iry Svobodové a líbil se mi jiný obraz, který se mnou souzněl. Pak jsem ale zjistila, že se jmenuje Tiché šílenství. To mě, přiznám se, trochu odradilo. Bála jsem se jeho energie, že vlastně zešílím taky. Já si vůbec myslím, že umění velmi ovlivňuje nás přítomné a je potřeba k výběru přistupovat uváženě a s respektem. Konzultovala jsem to s kamarádkami, přemítala o tom. Pak jsme jeli společně a tento obraz se tak nějak vyloupl, líbil se mi hlavně barevností a použitým materiálem plátna."

Většinu svého času Bára věnuje Rozárce. Oba s Petrem patří k zastáncům "učení životem" a snaží se Rozárce dopřát spoustu prostoru pro volnou hru. První rok Rozárčina života Petr nepracoval a naplno se věnoval rodině. I díky tomu byla rekonstrukce bytu možná. 

A jak se Báře líbí studium? 

Bára: "Moc. Je to pro mě velká forma relaxu, který jsem dlouho hledala. Když je člověk jen na mateřské, je něco podobného potřeba. Osobně ráda věci aranžuju, vystavuju, pohrávám si s nimi, jsem taková nástěnkářka. Již mám za sebou první větší projektík, kdy jsme společně v týmu navrhovali interiér prodejny orchidejí. Po dlouhé době jsem opět stála před lidmi a měla prezentovat náš návrh. Bylo to náročné, ale hodně mne to posouvá. Fakulta samotná je v krásné a inspirující budově, každý týden se tam těším." 

Postoj Báry a Petra k společnému prostoru skvěle vystihují zavěšené kruhy. Ne každý by měl odvahu dát je do vstupních dveří obývacího pokoje. Ale vypadají tam skvěle a plní funkci.  Kdykoli je možné je vyměnit za houpačku či lano. Snad žádná návštěva neodejde bez ozdravného vyvěšení a pohoupání. Stojí se na ně fronta.