U Petry na Podhorácku

Za srdečnou a neuvěřitelně šikovnou Petrou Burianovou, kterou můžete znát jako vítězku televizní soutěže v pečení, jsme se rozjeli na Podhorácko. Petra je vystudovaná právnička, maminka pěti dětí a milovnice folkloru, i tam se stočil náš rozhovor. A nádavkem jsme dostali recepty na úžasnou limonádu a letní dort, o které se s Vámi rádi podělíme na konci článku.

Všem zúčastněným srdečně děkujeme!

Co Vás přivedlo do míst, kde žijete?

V domě, který jsme opravili a v kterém žijeme, žila dříve manželova babička a dědeček. Jedná se o starý selský grunt, o němž se dochovala první písemná zmínka už z roku 1731. Původně byl nabídnut manželovým sourozencům. Ti ale o rozpadající se, provlhlou nemovitost neprojevili zájem. Tak nám tak nějak zbyl a průběžně ho rekonstruujeme už dvacet let.

Prozradíte nám detaily o Vašem kroji? A nosíte ho i v běžném životě?  

Naše obec je součástí Moravského Horácka – Podhorácka. Tato oblast patřila v minulosti k těm nejchudším. Proto i kroj je skromný. V naší oblasti už téměř zanikl. S pomocí posbíraných materiálů a dvou velmi šikovných švadlen, se mi podařilo sestavit a nechat ušít rekonstrukce. Pokud se tedy bavíme o ženském kroji, dělí se na dívčí (pro svobodné) a ženský. Dále se dělí na verzi pracovní, všední a sváteční (obřadní) a také na letní a zimní verzi. Svobodné dívky a mladé ženy nosily rukávce a na hlavě věneček, starší ženy už jupky a šátek. Kroj, který jsme fotili, je kroj podhorácký ženský všední. Skládá se z košilky, bílé košile s nabíranými rukávy, spodničky, vrchní modrotiskové sukně, zástěry, lajblíku (živůtku) a tureckého šátku. Snažím se ho nosit, jak často to jen jde. Běžně ale doma chodím i v kroji pracovním, tj. halence a sukni.

Ošatky z vrbového proutí pletl manžel Petry, na nich leží výšivka, jako mívaly babičky nad kamny. Panenky z kukuřičného šustí vyrábějí u Burianů vždy na podzim.

Jaký máte vztah k folkloru a k řemeslům?

Řemesla mě doprovází každodenně. Potřebuji stále něco dělat rukama a líbí se mi jistá domácí soběstačnost. Co potřebuji, si velmi často sama vyrobím. Umím příst, tkát, šít, vyšívat, plést, háčkovat, paličkovat, síťovat… Pletu z proutí, šustí, slámy, peču folklorní a obřadní pečivo, bylinkařím, zahradničím, viju věnce. A určitě jsem na něco i zapomněla. No a řemesla samozřejmě úzce souvisí s lidovou kulturou. Doma si zpíváme, studuji například horácký ornament, regionální kuchyni, pátrám ve vzpomínkách starších lidí v mém okolí. Jak, nejenom tady, říkáme: „Dědictví otců zachovej nám Pane.“

Válec, neboli herdule, je vycpaný pilinami a paličkuje se na něm krajka.

Svetry jsou ze 100% vlny a Petra je pletla podle vzorů od návrhářek z Ravelry. Jde o světovou komunitu pletařek, kde se dají koupit návody na pletení od designérů z celého světa.

Stůl vyráběný Petry dědečkem, ošatky a košík jsou také dědictví po předcích.

Jaká zvířata žijí u Vás na statku?

Momentálně chováme králíky a slepice. Máme kočky a včely a přemlouváme manžela ke koupi dvou kůzlat, protože tady na gruntu vždycky byly. Jo a nevěsta od syna k nám chce nenápadně nastěhovat koně.

K Petřině typu skvěle ladí zelené šaty od Beaumont Organic. Žluté lněné šaty s autorským potiskem slepiček jsou od české značky Švambi.

Dcera Petry má na sobě lněné šaty od McVerdi, Petra oblékla sukni od značky Thought a bílou vyšívanou halenku, kterou šila její babička, jde o součást pracovního všedního kroje.

Kočka Frida má devět životů a jednou málem přišla o packu. Dva měsíce se toulala a pak přišla zpátky uzdravená.

Váš manžel je včelař. Včelaříte také? A co pro Vás osobně včely znamenají?

Včely byl můj nápad. Pořídila jsem si čtyři včelstva a sama začala od nuly, prakticky bez zkušeností. Manžel na mě koukal zpoza plotu a tvrdil, že s tím nechce mít nic společného a že je alergický. Jenže pak jsem otěhotněla, těhotenství bylo rizikové a bylo potřeba, aby se o včelky někdo postaral. A tak se obalil jak na Severní pól a začal. Postupně zjistil, že žádnou alergii nemá, odložil vrstvy a dnes mě do včel málem ani nepustí. Chov včel patří k té mojí neustále deklarované soběstačnosti. Med je domácí sladidlo a včelky ty nejpilnější pracovnice široko daleko. I když poslední dobou je čím dál náročnější udržet je v dobré zdravotní kondici. Ale to by bylo velmi dlouhé povídání.

Jaké je Vaše oblíbené jídlo a jaký máte nejraději dezert?

Mám ráda úplně obyčejná jídla. Bramboráky, tašky plněné povidly, zelňačku, bramboračku s houbami nebo štrůdl. Hrozně ráda vařím a peču z toho, co roste kolem nás a co si vypěstujeme. Pro mě je zážitek donést si ze zahrady košík zeleniny nebo ovoce a zpracovat je.

Světle modrou zástěru má Petra z bazaru z Podluží. Talíř s muffiny pochází z české karlovarské porcelánky Rudolf Kamp. Petra se snaží podporovat české porcelánky aby nezanikly, jejich produkty označuje za vysoce kvalitní ruční práci.

Tradice k tradici - k všednímu kroji dřeváčky Swedish Hasbeens.

Představíte nám trochu Vaše děti?

Dětí máme pět. Já říkám zatím pět, manžel říká pět. Nejstarší dcera se vdala ve Francii a s manželem mají biostatek, kde pěstují mnoho druhů zeleniny a ovoce a také třeba jedlé květy pro francouzské restaurace. Dva nejstarší synové se momentálně snaží také osamostatnit a založili si vlastní domácnosti. Doma nám zůstala patnáctiletá dcerka a pětiletý syn. Takže by se dalo říct, že jsme teď vlastně taková slušná rodina o dvou dětech. Ale o víkendech je nás často plný počet a ještě víc.

Modrotisk na sukni je olešnický modrotisk (jedna ze dvou posledních modrotiskových dílen v ČR), sukni si šila Petra sama.

Jaké jsou Vaše plány do budoucna? Máte ještě nějaký nesplněný sen?

Jediný sen, který jsem kdy měla, zněl: Čestně žít, nikomu neškodit a každému co jeho jest. To se mi momentálně snad daří naplňovat a vyšší ambice nemám. Tak snad jen abychom byli zdraví. A všechno půjde.

Talíř ze sady anglického porcelánového nádobí. Kdysi si Petra každý měsíc během mateřské dovolené koupila jen jeden kousek, na který zvládla ušetřit. Dnes má celý set, který považuje za rodinnou sváteční soupravu.

A tady jsou slibované recepty od Petry:

Bezová limonáda

Suroviny:

20 dkg třtinového cukru

1 lžička čerstvého droždí

10 velkých květů bezu

3 citróny

Postup:

Do velké sklenice (3 l) dáme květy, na plátky nakrájené citrony bez chemického ošetření, droždí a cukr.

Vše zalijeme vodou. Lehce promícháme a necháme stát zakryté do druhého dne. Limonáda začne bublat. Druhý den scedíme a uložíme na dalších 24 hodin do lednice. Poté konzumujeme.

Dřevěná naběračka je z výletu do valašského skanzenu a na velké vaření u Burianů je prý tak akorát.

Letní dort: 

Forma Savarin ø 24 cm

Suroviny korpus:

180 g cukru krupice

3 vejce

1 vanilkový cukr

200 g bílého tučného jogurtu

100 g oleje

200 g hladké mouky

1 prášek do pečiva

Máslo a hrubá mouka na formu.

Suroviny krém:

300 g mascarpone

150 g tučného tvarohu

100 g smetany ke šlehání

80 g moučkového cukru

Ostatní:

Jedlé květy a 500 g jahod

Postup:

Formu vymažeme máslem a vysypeme hrubou moukou. Troubu vyhřejeme na 180 °C. V robotu vyšleháme vejce s cukrem a vanilkovým cukrem do husté pěny. Přidáme olej, jogurt a mouku smíchanou s práškem do pečiva. Na malé otáčky řádně promícháme, vylijeme do formy a pečeme asi 30 minut. Po vytažení z trouby necháme chvilku ve formě a vlažné poté vyklopíme na mřížku, kde necháme úplně vychladnout. Krém připravíme tak, že všechny ingredience dáme do šlehače a šleháme do požadované konzistence krému. Korpus jednou prokrojíme, plníme krémem a jahodami pokrájenými na kousky. Zbytek krému natřeme navrch dortu a poklademe ozdobně ovocem a květy.

Podnos na dort je dárek od rodičů k narozeninám, každý rok dostane Petra jeden a má už celou sbírku.