V pařížské Mapoésie

S Elsou Poux jsme se setkali v malé džungli uprostřed Paříže - v ateliéru plném barevných květin a rostlin. Povídali jsme si nejen o jejích profesních začátcích a o budování vlastní módní značky, ale i o celém tvůrčím procesu, který zahrnuje získávání inspirace, produkci, výrobu a nakonec i uvedení finálního produktu na trh. Elsa nás nechala nahlédnout do svých zápisníků a náčrtníků, v nichž shromažďuje nápady k tvorbě nových designů a kolekcí. Jako bychom se při listování stránkami a objevování tvůrčího vesmíru ocitli tak trochu v Elsině hlavě. Rozprostřely se před námi příběhy a poezie vetkané do vláken každého kousku. 

Mapoésii založila v roce 2010, tehdy Elsa představila malou kolekci autorských šátků. Identita značky však pro ni nikdy nebyla pouze o šátcích či doplňcích, ale především o uceleném konceptu jedinečného designu. Charakteristické prvky, jako jsou neotřelé barvy a živá grafika, může aplikovat všude, od tašek a doplňků až po stěny, polštáře a koberce.

Okouzlující báseň barev Elsa vpisuje nejen do svých nadčasových výtvorů, ale také do prostoru, kde vznikají. Ateliér pulzuje inspirací v podobě materiálů, tkalcovských technik, módních návrhů a projektů.

Klíčové je pro Mapoésii uchovávání dědictví. V kreativním procesu hraje cestování a zevrubné studování etnických kultur důležitou roli, kdy odkazy k mytologii a architektuře jsou nekončícím zdrojem nových nápadů v podobě tvarů a barev. Celkový styl se tak výrazně liší od toho klasického francouzského, přestože značka sídlí v Paříži. Osobitá krása spočívá ve spojení tradice s moderností, a vytváří tak něco nového, zároveň však známého. Je to Elsina vlastní poezie.

Můžete přiblížit příběh vzniku Mapoésie?

Před deseti lety jsem pracovala pro jednu francouzskou společnost, kde jsem se věnovala hlavně navrhování doplňků a výšivek. Po určité době jsem se ale začala specializovat na šátky. Cestování bylo v té době nezbytnou součástí mé práce, a tak jsem často navštěvovala Indii a Čínu. Brzy jsem si uvědomila, že bych chtěla mít vlastní módní značku, zvlášť poté, co jsem nasbírala dostatek profesních zkušeností. V roce 2010 jsem založila Mapoésii s malou kolekcí šátků. Postupně jsem zařadila pár doplňků a kolekce obohatila o kousky vytvořené ve spolupráci s místními umělci - fotografy, grafickými designéry apod. První rok jsem byla na vše sama, a bylo to velmi obtížné zvládnout všechno na vlastní pěst. Navzdory počátečním potížím jsem se ale nikdy nevzdávala. Už tehdy jsem věděla, že bych nechtěla dělat nic jiného. Naplňuje mě neustále budovat Mapoésii a hledat nové směry, kterými bych se mohla vydat. Ráda bych k módním kolekcím přidala i kolekci keramiky. Zatím je tato myšlenka stále ve vývoji.

Jaké to je být zároveň podnikatelkou a designérkou?

Jedna z nejtěžších věcí při zakládání firmy byla výroba. Najít správné dodavatele, vybudovat si vztahy, překonat kulturní rozdíly, to nebyla žádná procházka růžovým sadem. Po určité době se mi začalo dařit, přibývalo stále více nových zakázek, a tak jsem musela najmout zaměstnance, aby mi pomohli. Prvním z nich byla Pauline. Společnost se tak postupně začala rozrůstat a nyní jsme tým šesti lidí. Přes zdánlivý prvotní úspěch nás stále čekalo několik selhání a museli jsme mnohokrát budovat od začátku. S každým rokem to bylo obtížnější, nikdy jsem ale v Mapoésii nepřestala věřit.

Výroba se odehrává v zahraničí. Popsala byste tento proces?

S indickými a čínskými výrobci a distributory jsem díky předchozí práci byla v kontaktu ještě předtím, než jsem založila Mapoésii. Když jsem začala pracovat s tkanou látkou vhodnou na šátky, věděla jsem, že Indie bude ideálním místem kde začít. Výrobna, se kterou pracuji, je velmi flexibilní, kdykoliv potřebuji speciální úpravy nebo postupy při realizaci mých návrhů. K aplikaci finálních vzorů na šátky používám především sítotisk, který se dělá ručně. Kvůli kulturním rozdílům může být někdy těžké vysvětlit dodavateli nebo výrobci jakou metodu tisku chci použít, aby porozuměli mému záměru. Často se stává, že mi nabízí tisk strojem, ale já vytrvale odmítám a přesvědčuji je, že chci ruční sítotisk, který je autentický. Tím se snažím uchovat tradici a dědictví v řemeslu. Práce v této oblasti mě naučila nacházet ty správné komunikační cesty, dnes už mi podobná vyjednávání nedělají takový problém. Další výzvou bývá technická část výroby. Když dostanu nápad, musím se nejprve ujistit, zda ho sděluji způsobem, kterému ostatní rozumějí. Nemám totiž vždy dostatečné znalosti a dovednosti, abych mohla realizovat všechny své vize, nejdříve je tedy proberu s dodavateli a hledáme vhodná řešení. Nedávno jsme začali spolupracovat s výrobnou na Madagaskaru. Vyvinuli jsme tam několik opravdu krásných návrhů, také aplikací ručního tisku. Místo a dodavatelé jsou pro nás stále velmi noví, takže jsme začali s jednoduchými návrhy, abychom otestovali kvalitu a zjistili, co jsou schopni poskytnout. Kdybychom zakázku na začátku příliš zkomplikovali, mohlo by to vyústit ve zdlouhavý proces trvající i měsíce, než bychom obdrželi finální produkty.

Navštěvujete své výrobny často?

Ano, do Indie jedu už příští týden. Kdysi jsem Indii navštěvovala celkem často. Nyní se už o kontrolu výroby stará kolegyně Lucy.

Je cestování a hledání inspirace významnou součástí vaší značky?

Když cestuji, hledám inspiraci v tradicích každé země, zejména v jejím kulturním dědictví. Pro inspiraci nemusím nutně sbalit kufry a cestovat do cizích destinací, protože předchozí zkušenosti mi poskytly spoustu materiálu pro práci s historickými odkazy. Než jsem založila Mapoésii, pracovala jsem se starými dokumenty a starožitnými výšivkami. Snažím se také navštěvovat různé výstavy a číst knihy. Je důležité představit zákazníkům něco nového, moderního a zároveň se věnovat tradiční ruční práci. Navázání na odkaz minulosti by podle mého názoru mělo být výchozím bodem pro každou značku. Inspiraci nacházím v mnoha směrech, v životech umělců, v malbách, sochách a architektuře. Miluji jakoukoli formu designu. Moje zkušenost je, že všechno může být inspirací, pokud svým myšlenkám dovolíte volný průchod.

Jaké další motivy stojí v pozadí Mapoésie?

Naše hodnoty ve velké míře spočívají v udržitelnosti, což může být komplikované výrobou v zahraničí. Proto se snažíme otázku udržitelnosti zabudovat do jádra firmy a aplikovat zodpovědné postupy na různých úrovních. Teď například pracujeme na vytváření nových obalů kvůli minimalizaci odpadu. K udržitelnosti odkazujeme již v konceptu kolekcí - v každé sezóně prodáváme jen několik návrhů, vždy v určitém množství. Produktů neobjednáváme více, než bychom mohli prodat, protože nechceme vytvářet odpad. Zároveň je Mapoésie spíš umělecky založená, a to se odráží i v našem přístupu. Když navrhuji kolekci, snažím se být neovlivněna trendy. Sama je ani nesleduji, a raději se plně soustředím na originalitu designu.

Kolik času zabere uvedení nové kolekce na trh?

Celkově máme na vytvoření celé kolekce až dva měsíce. Jako designér nikdy nepřestanete pracovat. Musím neustále přemýšlet nad designem a materiály, a to dokonce i pro budoucí vývoj.

Spolupracujete s umělci, co to obnáší?

Velmi ráda se podílím na kreativních projektech společně s dalšími lidmi. Když se potkám s někým novým a ukáže se, že je kreativec, už vymýšlím způsob, jak by se dalo spolupracovat. Jde většinou o umělce, grafiky či fotografy. Pokud je to možné, snažíme se společně vytvořit jeden nebo dva návrhy, které by se daly použít do nové kolekce. Když spolu dva designéři spolupracují, tvůrčí proces je vždy vzrušující a napínavý. Každý z nás má zcela jiný způsob myšlení a jedinečný styl a vizi. Je to velmi obohacující, ale i náročné.

Je váš ateliér otevřený i pro zákazníky?

Ano. Je krásné si číst nebo slyšet komentáře zákazníků, kteří k nám zavítají. Jsem si vědoma, že náš odvážný rukopis není pro všechny. Ale když si naše výtvory někdo zamiluje, dělá nás to šťastnými.

Paříž a móda, dvě nerozlučné sestry. Jak byste definovala styl vašeho hlavního města?

Každý tu chce vypadat skvěle a oblékat tu nejnovější módu. Samotný pařížský styl se nese v klasičtějším duchu a je charakteristický spoustou doplňků.

Co preferujete v oblékání vy osobně?

Klasiku a pohodlí. Modely většinou oživím vlastními šátky.

Kdy se vlastně projevil váš zájem o tvorbu?

Když jsem ještě žila s rodiči na venkově, často jsem trávila volný čas sama ve svém pokoji malováním a vyšíváním. Rodiče mě pak řadu let podporovali při studiích textilního designu na Ecole Nationale Supérieure des Arts Décoratifs de Paris.

A chcete se vrátit domů na venkov?

Ano. Život v Paříži je krásný, ale rozhodně se mi stýská po venkově.

Co ráda děláte ve svém volném čase?

Cestuji. Fascinuje mě Japonsko, kde jsem zatím byla jednou, ale určitě bych se chtěla vrátit. Je to magické a inspirativní místo. Také bych se ráda podívala do Jižní Ameriky a do Afriky. Plánuji totiž navrhnout kolekci inspirovanou jejich kulturním dědictvím a uměleckou scénou. Jinak trávím veškerý svůj volný čas s přáteli nebo rodinou. To miluji. Užívat si společně u dobrého jídla a vína.

Poslední kolekce z dílny Mapoésie vychází ze zemitých tónů ve spojení s tlumenější zelenou a modrou, některé kousky nadchnou i ty, kdo milují pestré kombinace. Prohlédnout si je osobně můžete v NILAstore.