Zakladatelka Kowtow: Když dáte lidem důvěru, vrátí vám to

Jednoho z nejznámějších světových reprezentantů pomalé módy, Kowtow, definuje unikátní nadčasový styl a hodnoty odrážející životní postoje zakladatelky a současné kreativní ředitelky. Jako dítě emigrovala z rodného Polska a její rodina našla domov na Novém Zélandu, kde také dnes Kowtow působí. Gosia Piatek tvoří v souladu se svým aktivním postojem k ochraně životního prostředí a s vědomím společenské zodpovědnosti. Díky podnikavému duchu a celostnímu přístupu vznikla značka produkující ekologicky šetrnou módu, která oslovuje zákazníky po celém světě. Firma se snaží o maximální porozumění komplexním vztahům v rámci módního průmyslu. Jedině tak je možné realizovat ohleduplnost k životnímu prostředí i k lidem. Kowtow detailně kontroluje celý výrobní proces, počínaje pečlivým výběrem dodavatelských farem pěstujících biobavlnu. S Gosií, která se nedávno přestěhovala do Londýna, jsme hovořili o profesní dráze i o jejím soukromém životě. Otevřeně, opravdově, s dávkou humoru a energicky vyprávěla o své cestě.

Jak byste definovala podstatu Kowtow?

Věřím, že máme unikátní styl a že naše vášeň, se kterou tvoříme, se odráží v každém kousku oděvu. Naši zákazníci ví, že si kupují oblečení, které je jedinečné, pohodlné a trvanlivé. Takové, které je současně praktické i elegantní. Kolegové žertují, že se dá předvídat první otázka, které z mé strany padne, když navrhujeme novou kolekci, a totiž, jestli to má kapsy. Pak je tu téma týkající se materiálu. Vyrábíme si vlastní látky, a to díky úzkému vztahu s vybranými dodavateli. Jde zejména o pěstitele biobavlny, většina produkce je z Indie a Itálie. Takový přístup není v módním odvětví příliš častý, kreativní proces většiny značek začíná až u hotové látky. Zaměřujeme se i na takové detaily jako jsou knoflíky, většinou jde o recyklované konopí, ale začínáme používat knoflíky vyrobené ze skořápek mušlí, ty jsou 100% biologicky rozložitelné. Dosud jsme nepracovali se zipy, protože není jisté, které jsou opravdu šetrné a rozložitelné. Když pracujeme s určitým materiálem, chci přesně vědět, o jakou jde továrnu, jaké jsou tam pracovní podmínky a detaily certifikací, jinak do spolupráce nejdeme. Všeobecně myslím, že je dobré stát se expertem přes jeden materiál a vše, co se ho týká.

Jak si přejete, aby se zákazníci ve vašem oblečení cítili?

Pohodlně. Nemá jít o oblečení, které nosíte čistě jako módní záležitost, která se mění co sezónu. Směřujeme k nadčasovosti. A nechci, aby bylo naše oblečení vnímáno jako nějaká drahocennost. Samozřejmě, je třeba se o něj nějak starat, ale bavlna nevyžaduje příliš velkou údržbu, můžete ji dá do pračky a dokonce ji ani nemusíte žehlit. Tahle praktičnost je esenciální součást značky. Naše oblečení má taky vyjadřovat úctu, kterou chováme k lidem, kteří za tím vším stojí. Přejeme si, aby si i naši zákazníci vážili všech zemědělců a řemeslníků, kteří se podílí na výrobě. Abychom prodloužili životnost oblíbených Kowtow kousků, rozhodli jsme se nabízet bezplatné opravy.

Váš silný vztah k ekologické šetrnosti je známý. Jak přesně se to propisuje do fungování Kowtow?

Snažím se o celostní přístup a aplikovat ohleduplnost k životnímu prostředí všude tam, kde je to možné. Mým cílem je pokrýt všechny oblasti našeho byznysu. Je potřeba to promýšlet a nedělat to jen jediným způsobem, protože je obtížné následně věci měnit a mohlo by to v dlouhodobé perspektivě ohrozit byznys samotný. Na druhou stranu, když teprve začínáte s novým projektem, máte příležitost dělat ho co nejvíce udržitelný. Je neomluvitelné nemít šetrnost na paměti, když máte zdroje. Chceme být našemu étosu co nejvíc věrní, ale věc není černobílá. Je o komplexních rozhodnutích, která v zájmu rozvoje značky jdou až k určité hranici. Dám příklad s obaly, které chrání oblečení při přepravě. Nejdřív jsme krátce používali plastové obaly, pak jsme přešli na obaly z kukuřičného škrobu. Tyto sáčky ovšem vyžadují speciální podmínky, aby se dobře zkompostovaly, jinak se chovají jako běžný plast. Udělali jsme tedy ještě jeden krok dál – sbíráme sáčky zpátky, dokonce i od koncových obchodů, a ve spolupráci s jednou novozélandskou firmou je řádným způsobem kompostujeme. Ekologická šetrnost zkrátka funguje jako určité předivo v souvislostech a často je nutné splést správná vlákna dohromady, aby teprve pak mohlo vzniknout dobré řešení. Ještě se vrátím k holistickému přístupu. Když jsme na Novém Zélandu otevírali náš obchod, chtěli jsme, aby se duch Kowtow přetavil i do fyzického prostoru. Při spolupráci s architektem a designérem Rufusem Knightem jsme měli na paměti každý detail, který jsme rozvažovali směrem k uvědomělému používání a původu materiálů, od koberců z recyklovaného nylonu po novozélandské dřevo.

Jaká je teď přesně vaše role ve firmě?

Oficiálně se pozice jmenuje kreativní ředitelka. Obyčejně začínáme pracovní den spolu s výkonnou ředitelkou, kdy si projdeme klíčové záležitosti, které mají společnost posunout dál. Například otevření nového obchodu. Dohlížím taky na vizuální komunikaci v rámci marketingu. A mám každotýdenní schůzky s návrhářkou, která mi prezentuje svoje nápady a návrhy. Věnujeme se důležitým prvkům nově vznikající kolekce jako jsou barvy, tvary, vzory, šití, podšívky, rukávy apod. Prostě abych měla přehled o každém kusu oděvu. Moje zodpovědnost je věnovat se i detailům a klást otravné otázky. Někdy tvořím spolu s ní, ale to už z Londýna tolik nejde, protože produkce probíhá na Novém Zélandu.

Vzpomenete si ještě na dobu, kdy jste navrhovala vy sama?

Moje návrhy byly dost naivní, protože jsem dovedla kreslit právě tak jako děcko, které zrovna vyšlo ze střední školy. Když se ohlédnu těch 13 let nazpět, hodnotím svoje rané práce opravdu jako naivní, ale ta jistá dětská jednoduchost byla v rámci oboru osvěžující a je dodnes jedním z poznávacích znamení našeho stylu.  

Když se blíží příprava nové sezóny, jak se rozhodujete o hlavním tématu? Děláte to vy nebo návrhářka?

Téma stanovíme společně, je důležité, abychom se shodly hned v úvodu procesu navrhování. Naše hlavní návrhářka je teď Marilou Dadat z Paříže, je velmi talentovaná. Nejdřív navrhne barevnou paletu a mood board, následně řeší materiály a diskutujeme o tom, jak to působí a jak to celé dohromady dává smysl. Abych pravdu řekla, mám tendenci zapomínat na hlavní téma, protože jsem pohlcená barevnou paletou a tvary. To jsou pro mě nejdůležitější momenty. Asi proto, že se pořád podvědomě vracím ke kořenům, kdy jsme tvořili volné, oversized, hravé a trochu dětské modely. Moc se na novou kolekci těším, protože jasně odkazuje právě na tyto naše kořeny. Je to takové znovuzrození původního designu. Látky, které používáme, jsou obvyklé statické a i když skýtají možnosti hrát si s texturou a tvarem, barvy fungují jako hlavní nástroj experimentů a skrze ně kolekce ožívá. Nová kolekce je hodně barevná, svým způsobem jako duha. Těším se na reakce zákazníků.

Odkud čerpáte inspiraci?

Když nás zaujme nějaká fotka, skulptura nebo kompozice, používáme ji jako referenci pro barevnou paletu. Většinou jsou to umělci tohoto století. Minimalismus je klíčový faktor ovlivňující styl Kowtow. Nedávno jsem si všimla, že máme tendenci obracet se k japonským tématům a kultuře, ačkoli jsem tam nikdy nebyla. Japonci mi často říkají, že je to idealizované vnímání Japonska a pokud si nechci své představy zbořit, neměla bych do Japonska jezdit.  

Pozn.: Dům, kde jsme rozhovor vedli, je ukázkou nacházení rovnováhy mezi minimalistickým a maximalistickým přístupem, které umožní cítit se všem jako doma.

Co vás přivedlo z Nového Zélandu do Londýna?

Jako většina věcí v mém životě, nebylo to nijak promyšlené. Začalo to v Indii, kde jsem byla na pracovní cestě, zrovna jsem byla na návštěvě továren a farem. Potkala jsem tam někoho hodně neobyčejného, Thomase, mého současného partnera, se kterým jsme se do sebe zamilovali. Je filmový režisér, v Indii byl taky zrovna pracovně a bydleli jsme ve stejném hotelu. Bohužel žije v Londýně a já byla dostatečně zaslepená, abych začala zvažovat, že se tam přestěhuji. Byla to docela legrační situace, moji přátelé byli znepokojeni a vím, že většina lidí by se právě v tom okamžiku zastavila a promyslela to, ale já byla láskou úplně omráčená. Takže jsem odešla s Thomasem do Londýna a o pět měsíců později už jsem čekala našeho syna Lakera.

Bylo obtížné, řídit firmu během těhotenství?

Rozhodně! To jsem zjistila krátce po otěhotnění. Musela jsem znovu na návštěvu továrny a nebudu zastírat, že to byla poměrně stresující zkušenost. Musela jsem být v Indii a současně být dostupná z Londýna, takže jsem byla pořád on-line, skypovala jsem ve tři ráno, asi si umíte představit, jak vyčerpávající to bylo. Už jsem kvůli únavě nemohla dál, fyzicky jsem byla na dně. Takže jsem musela zaměstnat lidi a ti byli skvělí, díky nim se firma rozrostla a opravdu se jí dařilo. Myslím, že bychom nebyli tam, kde jsme teď, kdyby se to nestalo, ve výsledku nás to posunulo. Je to zvláštní proces – pustit to, dát lidem důvěru a naučit se, že čím více lidem věříte, tím více dávají oni zpět. Máme teď skvělý tým, všichni jsou zapálení pro to, co děláme.  

Plánujete přesunout podnikání do Londýna?

Ne, to ne. Myslím, že se nám na Novém Zélandu daří dobře. Ale Londýn je skvělé město, velmi kreativní. Nemusíte zapadat do určité škatulky, abyste mohli být úspěšní a to je velmi osvěžující. Každopádně, na podzim jedu na Nový Zéland, kde budeme řešit dlouhodobou strategii, na dalších deset let, tým potřebuje vizi a je potřeba, abychom to prodiskutovali. V Londýně jsme právě podepsali prostor k pronájmu a v Evropě se nám v nadcházející sezóně dostane pozornosti díky přítomnosti v síti obchodů Galeries Lafayette.

Pozn.: Dřevěnou farmu vyrobili pro svého vnuka Lakera Gosiiny rodiče. Slouží jako domov pro ručně malovaná zvířátka, která Laker dostal od tatínka Thomase. Dostalo se nám dychtivého výkladu, odkud zvířata pochází. 

Pozn.: Prstové loutky vytvořila také Lakerova babička.

V čem vidíte vliv vašich rodičů?

Myslím, že se vždycky snažím vidět větší, celkový obraz, vnímat dlouhodobou perspektivu. To mám zřejmě po nich. Moje matka byla učitelka a otec námořník, pracoval pro velkou rybářskou společnost. Je to trochu ironie osudu, že jsem skončila v kreativním odvětví, stejně jako můj bratr, který změnil svoje profesní směřování od IT k architektuře, ačkoli je mu čtyřicet. Naši rodiče totiž nechtěli, abychom se živili něčím kreativním, nevěřili, že bychom si tím zajistili živobytí. Chtěli pro nás to nejlepší. To byl taky důvod, proč odešli z Polska. Otec získal poměrně rychle práci, měl námořnické zkušenosti. Přesto ale zažíval těžké období, musel získat znovu projít kvalifikačním procesem. Během pár let se z něj ale stal kapitán a díky tomu jsme měli dostatek prostředků na pohodlný život. Naučila jsem se toho od rodičů hodně. Ostatně, jako my všichni.

Co ráda děláte, pokud se nevěnujete své firmě?

Moc ráda trávím čas s přáteli, ale protože nejsem noční sova a je pro mě těžké zůstat dlouho vzhůru, obvykle je zvu na oběd. Odpočívání mi moc nejde, představa, že půjdu na pláž a tam si lehnu, je pro mě doslova noční můra. Ve volném čase se proto nejradši jdu projít, chci strávit co nejvíc času v přírodě. A chci být nějak činorodá, ale někdy cítím, že to není dost. Hodně čtu zpravodajství, chci mít přehled o tématech jako je udržitelnost, globální oteplování, vymírání druhů, dění v Amazonii, lidská práva a uprchlická krize. Nedávno jsem si při sledování Instagramu uvědomila, že většina profilů, které sleduji, jsou neziskové organizace. To je vlastně moje velká vášeň. Když jsme byli na dovolené v Řecku, skončili jsme nakonec u pomoci lidem na útěku. Bylo to srdcervoucí. Když potkáte lidi, kteří ztratili úplně všechno, domov, rodinu, dá vám to jinou perspektivu a svým způsobem vás to změní. Chci toho dělat víc, zapojit se z první ruky do pomoci ostatním. Odrazí se to I v Kowtow, zapojili jsme se do spolupráce s několika neziskovými organizacemi a charitami, které se věnují životnímu prostředí.