Žít a farmařit v souladu s přírodou

Jaká byla vaše cesta k pěstování zeleniny a k farmaření? 

Tereza: Napadlo to Jakuba. Studovali jsme tehdy magisterské studium v Holandsku, já se věnovala interiérové architektuře, Kuba hudební produkci. Bydleli jsme v malém bytě na okraji Haagu. A pak přišel covid, pohyb venku byl omezený, hodně času jsme trávili zavření v bytě, psaním diplomky. Jedinou přírodou tam jsou pláže a duny. Jakub to těžko snášel, chyběla mu příroda, les. Tou dobou jsme se už dlouho zajímali o to, co jíme a odkud potraviny pocházejí. Vzdělávali jsme se v této oblasti a z jídelníčku vyřadili maso. Pak Kuba objevil zahraniční videa o pěstování zeleniny. V tu dobu jsme už věděli, že se budeme vracet do Čech, na venkov. Cíleně jsme hledali místo daleko od Prahy, abychom nesklouzli k tomu, že bychom do metropole pravidelně dojížděli. Přemýšleli jsme, čím bychom se mohli živit přímo tady, aby nám to dávalo smysl, abychom byli prospěšní životnímu prostředí, našemu okolí, krajině i lidem

Jakub: Na město máme stále silnou vazbu, ale věděli jsme, že chceme žít na venkově. V době lockdownu se každý tak trochu potýkal s environmentální depresí. Začal jsem uvažovat o změně studijního zaměření, hudba mě sice baví, ale přestalo mi dávat smysl ji dělat. Na YouTube jsem našel asi pětiminutové video od jednoho francouzského farmáře o market gardeningu a řekl jsem si, že tohle prostě musíme dělat. Systém, který jsme viděli právě v Holandsku, když jsme se projížděli na kole dlouhé kilometry podél skleníků, ve kterých se pěstovala zelenina, nám přišel neskutečný. 

T: Původně jsem si myslela, že to bude Kubova aktivita, že já se budu dál věnovat architektuře. Pak jsme jeli na tři týdny na farmu do severních Čech a mě to strašně chytlo, takže jsme začali plánovat společně.

Povězte mi více o způsobu, jakým vaše farma funguje, jak k pěstování přistupujete?

T: Pěstujeme v systému market gardening, který u nás není tolik rozšířený. Na poměrně malé ploše záhonů máme asi 40 druhů zeleniny a 40 druhů květin. Pěstujeme klasiku – okurky, papriky, rajčata – , ale i méně tradiční druhy asijské zeleniny, saláty pak choi, mangoldy nebo listové saláty. Při pěstování nepoužíváme chemické prostředky, jsme v procesu získávání bio certifikace. Nepoužíváme těžkou mechanizaci. Není to lehká cesta, ale pro nás jediná, která nám dává smysl. Tímto způsobem a celkovým stylem hospodaření podporujeme druhovou rozmanitost a půdní život. 

J: Zeleninové bedýnky prodáváme formou komunitou podporovaného zemědělství. S našimi zákazníky – my jim říkáme podílníci – máme smlouvu na celý rok, respektive na sezonu, která trvá 22 týdnů od konce května do konce října. Každý týden jim doručíme jejich zeleninovou bedýnku. 
Vnímáme to jako dobrý, a především udržitelný koncept. Farmář na začátku sezony díky tomu získá jakousi finanční jistotu. Teď nás ještě čekají nějaké nutné investice, třeba chladicí zařízení, a tyto finanční prostředky nám na začátku sezony velice pomůžou. Zákazník má na druhou stranu příslib, že bude mít více než třetinu roku zdravou, čerstvě vypěstovanou zeleninu. K zelenině si může objednat také květiny a plánujeme nabízet i domácí vajíčka.

T: Někdo ty květiny může vnímat jen jako příjemnou estetickou věc navíc, ale já ji vnímám i jako výraznou součást naší kultury – mít doma květiny, obdarovávat se květinami. Než jsme je začali pěstovat, zjišťovala jsem si hodně informací o tom, jak se pěstují konvenčně, jaký je celý proces, odkud se přivážejí, a dává mi velký smysl dělat to jinak. V souladu s přírodou a bez chemie.

Snažíte se být se svými zákazníky v kontaktu i jinak než jen prostřednictvím prodeje bedýnek?

J: Určitě. Věříme, že náš vztah se zákazníky je mnohem intenzivnější a pevnější, než když si člověk kupuje zeleninu v obchodě nebo na trhu. Naprostá většina našich podílníků se u nás byla podívat, organizovali jsme pro ně různé akce. Před začátkem sezony jsme si tu společně opekli buřty, popovídali jsme si. Oni se při té příležitosti mohli podívat, jak vypadají záhony, jakým způsobem zeleninu pěstujeme, mohli se na cokoliv zeptat. Pořádali jsme tu i den otevřených dveří, na který přijeli naši zákazníci, ale i lidé, kteří nás třeba jen sledují na sociálních sítích.
I letos chceme pokračovat v organizaci tematických večeří u nás v zahradě, plánujeme celkem tři. Baví nás propojení zeleniny a vaření, protože sami rádi jíme. Menu nám z toho, co v zahradě právě roste, připravuje náš kamarád Kuba Klimeš, který výborně vaří, baví ho zeleninové chutě i způsob, jakým k pěstování přistupujeme. Věříme, že touto cestou si lidé k jídlu a zelenině vytvoří vztah, a příště až půjdou do supermarketu, trochu si popřemýšlí, odkud to rajče, které si v lednu koupí, pochází, jaká byla jeho cesta na pulty našich obchodů. Snažíme se zkrátka vymýšlet propagační akce, které nás baví a které také něco lidem přinesou.

Jaké jste měli zkušenosti s pěstováním? A kde čerpáte vědomosti a inspiraci, jak dál pokračovat?

T: Zkušenosti jsme měli spíše menší. Ani jeden nejsme ze zemědělské rodiny. Moje mamka a prarodiče na Slovensku měli zahradu a pěstovali si základní zeleninu, takže nějaké znalosti jsem měla, ale na to, abych měla farmu, samozřejmě ne. Hodně jsme si museli načíst, nakoukat na YouTube, inspirovat se u jiných farmářů, udělali jsme si také online kurz. 

J: Studujeme projekt, který se jmenuje Farmářská škola. Jedná se o první projekt zaměřený na ekologické zemědělství, vzděláváme se v teorii, jezdíme na víkendové semináře pořádané na farmách. Je to pro nás časově náročné, ale dává nám to hodně. Pokaždé se vracíme plní inspirace, nových impulsů, otevřeni přemýšlet o věcech zase trochu jinak. 
Absolvoval jsem i rekvalifikační zemědělský kurz v Táboře a považuju za naši výhodu, že jsme byli celkem „nepolíbení“ klasickým způsobem pěstování. Lidé říkali, že jsme blázni, že jsme 540 m n. m. a neporostou nám tu ani brambory. Ale jde to. Člověk se musí naučit vnímat, co se s rostlinami děje, používat znalosti a vědomosti a současně zapojit i cit.

T: Je to velký závazek připravit 22 hezkých bedýnek. I teď jsme z toho trochu nervózní, máme velký respekt. Pořád se učíme, každá sezona bude asi jiná.

J: V Čechách je malých zelinářských farem, jako je ta naše, jen asi několik desítek, takže inspiraci čerpáme hodně v zahraničí. Díky Farmářské škole jsme se byli podívat na dvou farmách u Freistadtu, pouhou hodinku cesty od nás. Ty farmy spolupracují, každá má 80 zákazníků, všechny zákazníky z blízkého okolí. Je to dokonce ještě výše položená farma, než je naše. A dodržují volné neděle po celou sezonu, to je pro českého farmáře úplné sci-fi. Prostě to jde.

Kde jste našli své první odběratele? 

T: Někteří byli naši kamarádi nebo rodina. S dalšími nám hodně pomohl bezobalový obchod v Písku, který také funguje komunitně, díky němu jsme získali asi třetinu zákazníků. Máme odběratele i z blízkého okolí, kteří se o nás dozvěděli tak nějak přirozeně, třeba pán, který tu nedaleko chová včely… V minulé sezoně jich bylo 15, letos bychom jich chtěli mít 30 a výhledově až 60. To je počet, který bychom měli ve dvou zvládnout.

J: Letos už je to snazší, protože máme fotky bedýnek z minulého roku. Ti první zákazníci do toho s námi šli, aniž bychom měli cokoliv v ruce, takže respekt (smích). Někteří s námi pokračují i v této sezoně. Plánujeme podobnou velikost bedýnky, složení bude opět pestré, ale chceme přidat na klasické zelenině. Lidé u nás nejsou tolik zvyklí jíst saláty. I proto jsme na našich sítích sdíleli recepty. Chtěli jsme lidem pomoct objevit netradiční druhy zeleniny a naučit je s nimi pracovat. Překvapilo nás, že si naše recepty našli i lidé, kteří nebyli našimi podílníky. 

Jaká máte na farmě zvířata a plánujete chov rozšířit? 

J: Máme Annie, štěně velššpringršpaněla. V minulé sezoně jsme se potýkali s hlodavci, takže jsme se rozhodli pořídit si kočku, a nakonec jich máme pět. Plánujeme také rozšířit chov slepic a nabízet do bedýnek i vajíčka. Pokud by to šlo, rádi bychom do budoucna přikoupili ještě pár hektarů a měli tu pastevní chov ovcí kombinovaný se slepicemi. Pozemky tu však bohužel nejsou na prodej, případně jsou hodně drahé. Ale dává nám velký smysl směřovat k uzavřenému cyklu, tzv. regenerativnímu zemědělství. Pěstovat zeleninu a kytky, a od zvířat mít hnojivo apod. Napřed se ale chceme naučit jednu věc a postupně přidávat další. V nejbližších letech proto nějaké výrazné rozšíření chovu neplánujeme. 

T: Je také pravda, že od kytek a zeleniny se dá na jeden nebo i několik dní odjet, i od slepic a koček je to možné, ale jakmile bychom měli hospodářských zvířat víc, bylo by to složitější. 

To jsme narazili na zajímavé téma. Můžete vlastně odjet na dovolenou?

T: V sezoně odjet nemůžeme, ale v listopadu jsme byli na několik dní v Římě. V létě je náročné dopřát si i jen prodloužený víkend. I kdybychom se domluvili na vynechání jedné bedýnky a volnějším týdnu, práce tady na zahradě bude stále dost, bude třeba dělat nové výsevy. Cestou je tedy pro nás spíše směřovat volno na podzim, po skončení sezony.

Daří se vám během sezony alespoň odpočívat? Jak relaxujete? 

T: Já si odpočinu na procházkách s Annie nebo jedu do Písku na jógu. Společně jdeme občas na večeři, pustíme si film. Na zahradě je co dělat prakticky pořád, snažíme se proto nastavit si v rámci našich dní nějakou rutinu. Ráda bych si do budoucna udělala více času na sebe, na své koníčky, třeba jízdu na koni, kterou jsem minulý rok hodně zanedbávala.

J: To je pro nás velice důležité a aktuální téma. Rádi bychom během sezony zavedli jeden volnější den, kdy se udělá jen to nejnutnější a jinak budeme relaxovat. Věřím, že člověk má buď na 100 % pracovat, nebo na 100 % odpočívat. Cokoliv mezi tím podle mě nefunguje, je to neefektivní. Je důležité udělat si i během dne klidnou chvilku, vědomě si vychutnat jídlo a nekontrolovat u toho e-maily.

Co je pro vás na budování farmy největší výzvou? 

J: Jako klíčové pro budoucí zdravé fungování naší farmy vnímám dvě věci – aby to dávalo smysl ekonomicky a aby nám farmaření dovolilo také rozumně žít, udržitelně fungovat, neudřít se. Ekonomika malé farmy je velice napjatá, oba se vedle hospodářství věnujeme i dalším aktivitám, které nám zatím pomáhají chod farmy financovat. Pokud nebude možné se farmařením uživit, další mladí lidé do toho nepůjdou. Rádi bychom tu vybudovali životaschopný model, který půjde dál replikovat.
Až za námi někdo přijde pro radu a zkušenosti, chceme mu být schopni říct, jak to zvládáme a jak na to… Představuju si, že jsme na misi a zkoušíme, jestli to takto bude fungovat. A pokud ano, a já věřím, že ano, je to podle nás velice smysluplný způsob hospodaření a produkce zeleniny. Oba tyto faktory ale musí fungovat, aby to přitáhlo více mladých lidí.