Influenceři v továrnách Shein a další zprávy z oblasti nejen udržitelné módy

Zpráva State of Fashion 2023

Kapitola o udržitelné módě zmiňuje několik témat, kterým se věnujeme dále v textu. Např. EU Textilní strategii, jejímž cílem jsou kvalitnější a recyklovatelné materiály a jasnější formulace definice udržitelnosti. Z analýz totiž vyplývá, že i pro zákazníky se zájmem o škodlivé dopady módního průmyslu je komplikované se v tvrzeních o udržitelnosti vyznat. K označením, které si dávají samy značky, jsou skeptičtí. Asi nepřekvapí, že mladá generace je k otázkám udržitelnosti citlivější a tím pádem ochotnější si připlatit za kvalitně a eticky vyrobený produkt než generace starší. Zpráva definuje udržitelnost jako holistický přístup značky k jejímu fungování. Doporučuje, aby se značky soustředily na intenzivní sběr dat o svém dodavatelském řetězci a transparentněji a zodpovědněji komunikovaly, tzn. vyvarovaly se vágních tvrzení a zaměřily se na měřitelná fakta. V opačném případě hrozí ztráta reputace i právní důsledky. Jednotlivé EU země se v poslední době zaměřují na tuto problematiku a představují legislativu pro postih zavádějících informací.

K vyšší míře udržitelnosti vede řada cest. Vedle omezení spotřeby a prodloužení životnosti výrobku by se módní průmysl měl soustředit především na recyklaci textilu a vývoj nových materiálů – do těchto oblastí míří v současné době nejvyšší investice.

Textilní strategie EU

Na jaře roku 2022 přijala Evropská unie Textilní strategii EU 2030, podle které by oblečení na evropském trhu mělo být na konci této dekády vyrobeno kvalitně a trvanlivě, z recyklovatelných materiálů a do velké míry recyklovaných.  V rámci Extended Producer Responsibility Scheme by značky měly platit poplatky za odpad způsobený každým prodaným produktem. Čím menší ohled na přírodu při výrobě, tím vyšší poplatek. EU také zvažuje zákaz ničení neprodaného oblečení, přísnější pravidla pro vývoz textilního odpadu a návrhy opatření v boji s mikroplasty. Postižitelná byl měla být i vágní tvrzení o udržitelnosti bez podložení fakty a jasnými čísly. Strategie vyzývá značky k redukci počtu kolekcí za rok, ke snížení své uhlíkové stopy a apeluje na členské země, aby daňově zvýhodnily firmy věnující se recyklaci a opravám svých produktů.

Konec zlatých časů greenwashingu?

Značky začínají být postihovány za klamání zákazníků a zavádějící informace o udržitelnosti produktů. I když ne vždy, stížnost na značku H&M a její conscious kolekci byla americkými soudy v květnu tohoto roku nakonec vyhodnocena jako neopodstatněná. Případ se týkal nařčení, že kolekce, vyrobena podobně neudržitelně jako zbytek sortimentu, je klamavě a bez opory ve faktech označena jako šetrná k přírodě a naceněna výše než běžná kolekce. Navzdory skutečnosti, že podíl syntetických materiálů je ještě vyšší než v běžné kolekci, v zákaznících vyvolává pocit, že si pořizují udržitelný produkt. 

EU v této oblasti naopak šlape na plyn. V dubnu tohoto roku představila směrnici, navrhující opatření proti greenwashingu a zavádějícím tvrzením. Studie z roku 2020 upozornila na skutečnost, že více než polovina tvrzení na produktech prodávaných na evropském trhu týkajících se udržitelnosti lze označit za vágní a zavádějící, 40 % jich bylo zcela nepodložených. Směrnice cílí na prohlášení typu „triko vyrobené z recyklovaných plastových lahví“ nebo „výroba opalovacího krému šetrná k oceánům“, která budou muset být napříště ověřena nezávislou autoritou a vědecky prokázána. Regulace se budou týkat také samotného označování produktů. V současnosti existuje více než 230 různých eko nálepek, které přispívají k dalšímu zmatení zákazníků a posilují netransparentní prostředí. 

Problematický  Higg Index

Vznikl v roce 2011 a u jeho zrodu stály velké oděvní značky, včetně H&M, Walmart, Nike, Levi’s a Patagonia. Měl měřit, porovnávat, a především pomoci zredukovat ekologickou stopu textilní výroby díky snížení spotřeby vody nebo nahrazení škodlivých chemikálií ve výrobním procesu. Jeho nový nástroj představený v roce 2021 měl koncové zákazníky informovat o dopadu jednotlivých produktů na životní prostředí, porovnával množství vyprodukovaných skleníkových plynů, spotřebu energie, vody, znečištění. Kritika tohoto nástroje mířila především na jeho netransparentnost, silné vazby na oděvní průmysl, nedostatek podkladových dat, dále na nezohlednění celkového životního cyklu produktu a velice shovívavý pohled na syntetické materiály. Používání nástroje proto bylo v minulém roce pozastaveno a momentálně se prověřuje používaná metodologie.

Otazníky kolem  certifikací bio bavlny

Největším světovým producentem biobavlny je Indie, pochází odtud polovina celosvětově prodaného množství biobavlny. Poptávka po ní se spolu s růstem počtu uvědomělých zákazníků zvyšuje a na veřejnost začínají prosakovat nepříjemné informace o jejím pěstování a kredibilitě certifikačních orgánů.

Podle Textile Exchange vzrostla v roce 2021, a to navzdory pandemii Covidu-19, produkce biobavlny o téměř 50 %, za poslední 4 roky se zdvojnásobila. To však fakticky není možné, pro takový nárůst není dostatek semen. Odhaduje se, že polovina až 4/5 indické bavlny, prodávané jako bio, je pěstována jako konvenční bavlna. Certifikační autorita GOTS (Global Organic Textile Standard) ani Textile Exchange neprovádějí kontroly bavlníkových farem samy, spoléhají na lokální agentury. Důvěryhodnost těchto agentur v uplynulých měsících velice utrpěla, EU si proto odhlasovala, že nebude nadále odebírat indickou biobavlnu s certifikací EcoCert a OneCert. Módní značky v reakci potvrzovaly svůj závazek k biobavlně a ujišťovaly, že případné problémy se v žádném případě netýkají jejich dodavatelského řetězce.