Než si pořídíte další pár. Podívali jsme se na zoubek obuvnickému průmyslu

Kolik párů bot vlastníte? Jak dlouho vám vydrží? Preferujete pohodlí a funkčnost, nebo efektní vzhled? A jste spíše na boty nebo na kabelky?

Botám náleží v našem šatníku podobně výjimečná pozice jako kabelkám. K jejich praktičnosti a počtu kusů býváme shovívavější než k oblečení, často je považujeme za naši libůstku, naše „guilty pleasure“, a možná právě v souvislosti s nimi používáme okřídlené rčení, že pro krásu se musí něco vydržet.

Boty podtrhují náš celkový vzhled, často slýcháme, že právě ony jsou tím nejdůležitějším článkem outfitu, že neomylně prozradí vkus, postavení či povahu nositele. Že boty dělají člověka prý platí od pradávna, nejen v posledních letech. Paradoxně právě nepraktičnost bot až na hranici nositelnosti v minulosti demonstrovala vysoké postavení jejich majitelů, kteří nemuseli pracovat a často ani chodit.

Postupem času jsme začali klást větší důraz na funkčnost obuvi a její vliv na naše zdraví. Nevhodná a nekvalitní obuv způsobuje deformaci chodidel, špatné držení těla a bolesti zad, které se mohou plně projevit až za několik desetiletí. Pro účely tohoto textu zůstaneme stranou debat o výhodách klasické či barefoot obuvi, nebudeme snášet argumenty proti vysokým podpatkům ani plochým balerínkám. Spíše se zaměříme na jednotlivé materiály, které se při výrobě bot používají, na specifika výroby a její problémy ze sociálně-etického hlediska.

Strmě rostoucí produkce

Na světě je každý rok vyrobeno více než 24 miliard párů bot a produkce i export každoročně rostou. Za posledních deset let vzrostla světová produkce obuvi o 20,5 %, světový export o 30 % v množství a dokonce o 80 % v hodnotě. Devět z deseti párů bot je vyrobeno v asijských továrnách, případně v domácnostech. Také spotřeba se stále více koncentruje na východě, kde má svůj odbyt více než polovina všech celosvětově vyrobených bot. Evropa a Severní Amerika pak ze spotřeby ukrojí shodně po 15 % (zdroj: www.worldfootwear.com). 

Za rostoucími čísly v posledních letech stojí především „tenisková“ kultura. Tenisky jsou pohodlné, nosíme je rádi k džínům a ženy ještě raději k sukni a šatům. Na americkém trhu tvoří módní tenisky dokonce téměř polovinu meziročního nárůstu prodejů v kategorii dámské módy. Navíc tolik oblíbené bílé tenisky si často ani při sebelepší péči neudrží svůj neposkvrněný vzhled příliš dlouho a máme tendenci je častěji odkládat a kupovat nové.

I když lze stejně jako v jiných oblastech oděvního průmyslu hovořit o sílících trendech, které zohledňují etickou výrobu, používání alternativních materiálů a šetrnost k životnímu prostředí, čísla hovoří jasně – nakupující utratí za nové obutí méně než dříve (v průměru 75 EUR za pár bot), nakupují však o to častěji. A nejčastěji bohužel takové boty, pro jejichž výrobu je výchozí surovinou ropa, gumové či plastové (www.footwearnews.com) .

Vedle nich lze v našem botníku nalézt také boty kožené nebo textilní. Každý z těchto materiálů lze zpracovat různými způsoby, s různou mírou ohleduplnosti vůči životnímu prostředí a spravedlnosti vůči lidem, kteří se na výrobě bot podílejí.

Boty podle materiálu

Kožené boty

O zpracování kůže a kožených výrobků se podrobně můžete dočíst v jednom z našich předešlých textů. Zde shrneme, že kožedělný průmysl je pro přírodu nesmírně zatěžující a pro pracovníky v něm může být velice nebezpečný. Mezi koželužnami existují velké rozdíly, ale při nejhorším scénáři dochází ke znečištění odpadních vod chromem, kyselinou sírovou, sulfanem, těžkými kovy a dalšími odpadními látkami, které vznikají při zpracování surové kůže. Proces je také extrémně náročný na vodu, udává se, že na výrobu jednoho páru kozaček je zapotřebí až 25 000 l vody. Podrobně se této odvrácené straně obuvnického průmyslu věnuje projekt organizace NaZemi, který zkoumá vedle environmentálních dopadů také sociální aspekty výroby bot.

Textilní boty

Na boty vyrobené převážně z textilního materiálu můžeme aplikovat podobná kritéria jako na jakýkoliv jiný textil. Rozdíl mezi environmentálním dopadem tenisek z polyesteru a z biobavlny či konopí je obdobný jako u oblečení. Konvenční bavlna ke svému růstu vyžaduje mnoho pesticidů a hnojiv, které znečišťují půdu a vodu a jejichž molekuly zůstávají na oblečení, aby následně způsobovaly celou řadu kožních problémů. Pěstování spotřebuje také obrovské množství vody. Následné úpravy, například barvení, probíhají opět s využitím chemických látek. Biobavlna je naopak pěstována bez použití chemických postřiků za využití tradičních znalostí a postupů. Podobný princip je aplikován i při následném zpracování, barvení apod. Dalším přírodním materiálem využívaným při výrobě bot je konopí, které je díky svým mimořádným vlastnostem označováno za plodinu budoucnosti. Pěstuje se způsobem šetrným k přírodě, bez použití herbicidů a fungicidů a s minimálním množstvím vody. 60-70 % živin, které si bere z půdy, do ní také vrací, a proto nepřispívá k opotřebování půdy. Pohlcuje více CO2 než stromy, má tři až čtyřikrát větší výnosy než bavlna, netrápí ho plevel ani škůdci.

Gumové/plastové boty

Na opačné straně stojí syntetické materiály, které v obuvnickém průmyslu začaly nahrazovat ty přírodní koncem 19. století. Tato proměna šla ruku v ruce s rozvojem výroby v továrnách, který s sebou přinášel i nový pracovní režim a také první zárodky dovolených či volného času, které si pracovníci v továrnách užívali především v létě, kdy se stroje v továrnách opravovaly. Vznikla poptávka po lehčích botách, neklouzavých, vhodných na sportovní aktivity.

Řešení přinesla vulkanizovaná guma a v polovině 20. století syntetická guma, což je materiál příbuzný plastům.

Gumové boty, případně gumové komponenty bot mohou být vyrobeny buď z přírodního nebo syntetického kaučuku. Syntetický kaučuk se vyrábí polymerací nebo kopolymerací některých nenasycených uhlovodíků. Jeho surovinovou základnou je ropa, jejíž zpracování si nese cejch „nejšpinavějšího průmyslu“ vůbec. Cca 70 % veškerého kaučuku je syntetického původu.

Přírodní původ kaučuku však nemusí nutně znamenat výhru. Získává se z tropického stromu kaučukovníku brazilského (Hevea brasiliensis), kdy se nařezáváním jeho kůry získává surový latex a následně se z něj srážením a dalšími úpravami vyrábí kaučuk. Produkce přírodního kaučuku pochází z 90 % z jihovýchodní Asie a je jednou z hlavních příčin deforestace oblasti. Řešením je získávání přírodního kaučuku z FSC certifikovaných lesů, které označuje environmentálně odpovědný, sociálně přínosný a ekonomicky životaschopný přístup k lesnímu hospodaření.

Všudypřítomný plast se stal odpovědí na rostoucí trh se sportovními botami. Tlak na lepší výkony sportovců dál podporoval inovace a vývoj nových technologií, ve kterých hrál plast hlavní roli. Otevřel také stavidla nákupů bot jen tak, pro momentální radost. Postupně se začal používat i na vrchní část boty a v podstatě na všechny její komponenty, čímž se výrazně rozšířily možnosti konečných úprav boty. Ty se staly lehčími, pohodlnějšími a cenově dostupnějšími pro veřejnost. Lidé postupem času dále bohatli, více nakupovali, více se bavili, až jsme se ocitli v dnešním světě, kde je celá polovina bot vyrobených z gumy či plastu.

Spotřeba energie na výrobu bot se odvíjí od použitých materiálů, výrobních postupů a struktury boty. Jak již zaznělo, téměř 90 % bot se vyrobí v asijských zemích, kde se energie získává z velké části z neobnovitelných zdrojů. Na druhé straně Portugalsko, jeden z hlavních evropských výrobců obuvi, již od roku 2015 využívá energii, která pochází z více než 50 % z obnovitelných zdrojů.

Recyklace obuvi

Zodpovědná a šetrná výroba se musí vypořádávat s překážkami, které představují specifika obuvi. Boty nepatří mezi věci, které by člověk vyhledával v second handech. Parametry původního majitele se do bot nevratně otiskují a ty navíc podléhají opotřebení. Současně jsou obtížně recyklovatelné. Zčásti kvůli volbě materiálů, boty se nezřídka skládají i z více než 40 různých materiálů, z nichž řada je sešita či slepena k sobě. Jednotlivé složky se pak od sebe špatně oddělují. Získat materiál k recyklaci a vdechnout mu druhý život je náročný proces. Další recyklační cyklus pak už navíc často není možný, tímto mezikrokem se tedy problém pouze odsouvá. Odhaduje se, že v současné době projde recyklací pouhých 5 % bot. Budoucnost snad bude patřit novým přístupům už v samotné výrobě a například novému recyklačnímu systému vyvinutému Centrem pro udržitelnou výrobu a recyklační technologie (The Centre for Sustainable Manufacturing and Recycling Technologies/SMART, https://www.centreforsmart.co.uk/), který dokáže materiály oddělit a třídit podle hustoty. Například Adidas plánuje v roce 2021 představit svou první plně recyklovatelnou tenisku.

Řada velkých, především sportovních značek, již „podlehla“ tlaku spotřebitelů a trendu a nastoupila v různé míře cestu udržitelnosti, což následně využívají v marketingu. Zavádějí recyklační programy a vybízejí své zákazníky, aby jim donesli své obnošené tenisky k recyklaci. Jak moc jsou tyto programy efektivní, je vzhledem k již zmíněné obtížnosti recyklace obuvi diskutabilní.

Do výroby sportovní ale i luxusní obuvi začíná významně promlouvat také technologie 3D tisku, do níž zejména velké sportovní značky investují horentní sumy peněz. Vedle zlepšené možnosti recyklace si od 3D tisku slibují především individualizaci obuvi, výrobu boty zákazníkovi „na míru“. Výrobci se dále snaží  navyšovat podíl recyklovaných materiálů ve svých kolekcích, využívat plastový odpad z moří, minimalizovat textilní odpad ve výrobním procesu, zprůhledňovat dodavatelské řetězce nebo se zavazují ke snižování emisí skleníkových plynů.

Konvenční značky se od těch, jejichž produkci lze označit za vyrobenou šetrně k přírodě, liší mírou svých snah. Zástupci obou těchto kategorií se neustále zlepšují, jejich startovní pozice a měřítko se však diametrálně liší. Udržitelné značky již od počátku pečlivě dbají na to, z jakých materiálů, kde, kým a v jakém množství jsou jejich boty vyrobeny, kde jsou nabízeny atd., a postupně se zaměřují na detaily. Konvenční značky mění zaběhnuté a dlouhou dobu fungující systémy a výrobní postupy, nové přístupy si testují na omezených kolekcích, v horším případě jen sledují „trendy“, podstatu své většinové produkce měnit nechtějí a své snahy lakují na zeleno v rámci tzv. greenwashingu.

Pracovní podmínky

Vzhledem k povaze producentských zemí a k materiálům, z nichž je většina bot vyrobena, jsou si  strasti zaměstnanců v textilním a obuvnickém průmyslu v mnohém podobné. Jedná se o odvětví náročná na lidskou práci, pro něž je typická rychloobrátkovost, konkurenční prostředí a tlak na co nejnižší výrobní ceny. VEJA, jejíž tenisky najdete v nabídce NILY, poptala výrobu 45 000 párů bot v čínské továrně. Firmu by vyšly třikrát levněji, než když firma vyrábí v Brazílii, tenisky by však byly vyrobeny bez respektu k přírodě i k lidem.

Pracovní podmínky v čínských továrnách si asi nikdo z nás nemaluje v růžových barvách, a to navzdory zákonům, které jsou zejména v porovnání s obdobnými zeměmi poměrně progresivní. Na papíře je zaměstnancům přiznána celá řada práv, i když mezi ně nepatří například právo shromažďovací. Velké značky navíc často dávají podepsat všem svým dodavatelům Code of Conduct, tzv. etický kodex, kterým se dodavatelé zavazují k dodržování platné legislativy jednotlivých zemí v oblasti zaměstnávání lidí, vyplácení mezd a odměn i pracovního prostředí. Jedná se o obvyklý způsob, jakým se značky stavějí k etickým problémům ve výrobě v dodavatelských zemích. Kontrola na místě však mnohdy chybí nebo probíhá ledabyle, a realita tak často nemá s požadovanými pravidly mnoho společného.

Skrytým fenoménem odvětví jsou zaměstnanci pracující z domova. Výhody, které se pod tímto pracovním režimem vybaví Evropanovi, představují pouze jednu stranu mince. Tou druhou je nejasné pracovní postavení, chybějící právní ochrana, izolace. Domácí pracovníci se jen s velkými obtížemi mohou organizovat a kolektivně vyjednávat o svých právech a pracovních podmínkách. Převážnou většinu navíc tvoří ženy, které práci z domova kombinují s péčí o děti a domácnost a se sezónními pracemi. Jejich odměna tvoří často i díky několika stupňům subdodavatelů jen zlomek minimální mzdy. Ony samy se stávají neviditelnými i pro společnost jako takovou, jejich práce mnohdy nepronikne ani do oficiálních pracovních statistik. V neposlední řadě se pak jedná o práci nárazovou, nejistou.

Znepokojivé zprávy z asijských továren bereme jako fakt, leckoho však možná překvapí, že ani „Made in Europe“ není zárukou lepších pracovních podmínek. Popis situace v šesti evropských zemích (Albánie, Bosna a Hercegovina, Makedonie, Polsko, Rumunsko, Slovensko) přinesl v roce 2017 publikovaný výzkum společnosti NaZemi. V obuvnickém průmyslu pracuje v těchto zemích celkem 120 tisíc lidí a právě sem přesouvají evropští výrobci procesy náročné na lidskou práci a s nízkou přidanou hodnotou, a chrání tak procesy s vyšší přidanou hodno­tou (design, marketing) v zemi původu. Umožňuje jim to systém OPT (OPT – outward proce­ssing trade, tzv. pasivní zušlechťovací styk), jehož vznik v 70. letech minulého století iniciovala Evropská unie. V zemi původu jsou předem připraveny díly, které se vyvezou do některé ze zemí s nízkou cenou práce, tam jsou sestaveny a sešity. Výrobky jsou následně odvezeny zpět do země původu, aniž by bylo nutné platit clo. Zde jsou provedeny konečné úpravy a výrobek je označen například „made in Italy“.

Výzkum zjistil, že mzdy dělníků a dělnic ve sledovaných zemích nestačí pokrýt jejich základní potřeby ani potřeby jejich rodin. Jsou nuceni pracovat přesčas, nemohou si vybrat dovolenou, na kterou mají nárok, pracují v nepříjemných teplotních podmínkách, kvůli plnění vysoko nastavených kvót například nepoužívají ochranné pomůcky. Dochází k genderové diskriminaci. Do statistik se navíc dostanou jen firmy s určitým minimálním počtem zaměstnanců, což může výsledný obrázek odvětví, ve kterém existují různé neformální ekonomické aktivity, značně zkreslit. Například v Makedonii tvoří „šedá ekonomika“ údajně až 30 % celkového hospo­dářství.

Alternativa ke konvenční produkci

Z našeho pohledu je ideální vyhnout se botám vyrobeným ze syntetických materiálů , léto raději trávit v kožených pantoflích a teniskách z biobavlny, konopí a recyklovaných materiálů (kaučuk, nylon, PET lahve) a na zimu se přezout do kozaček z kvalitní, přírodně činěné kůže, s podrážkou třeba z přírodního kaučuku.

U veganských alternativ se nejčastěji nahrazuje kůže na botách polyurethanem, polyurethanem z obnovitelných zdrojů (např. kukuřičný škrob), polyvinylchloridem, případně některým z rychle se rozvíjejících speciálních materiálů (např. pinatex – z ananasových listů).

Stejně jako u textilního průmyslu je i u obuvnického zásadním a výchozím problémem nadprodukce a nadspotřeba. Budeme se tedy opakovat a koupi nového páru doporučíme plánovat, nepodléhat impulsivním pohnutkám a pečlivě zkoušet.

V ideálním případě tak své prostředky investujete do obuvi, která bude nejen krásná a funkční, ale také vyrobena z materiálů a způsobem, který co nejméně zatížil naši planetu. Udržitelné značky přistupují ke své činnosti často holisticky, věnují se každému aspektu od získávání materiálů přes výrobu, balení produktu až po starost, co se s produktem stane, když doslouží, a mohou se tak prokázat třeba značkou EU Ecolabel stvrzující zodpovědný přístup během celého životního cyklu produktu (Kavat).

Pečlivějším zkoumáním na stránkách výrobce se můžete informovat, že boty jsou vyrobeny například z biobavlny, certifikované vlny nebo recyklovaných materiálů, že neobsahují škodlivé chemické látky, které se v obuvnickém průmyslu hojně používají (soulad s regulací EU – REACH), že použitá kůže byla činěna rostlinným způsobem, že Vám vaše oblíbené boty unavené častým nošením kompletně zrenovují, a prodlouží tak jejich životnost; že vyznávají fair trade principy a svým zaměstnancům přispívají na důchodové spoření. Velice podstatná je transparentnost a „otevřená hra“ se zákazníky, kdy třeba již zmíněna VEJA na svých webových stránkách vysvětluje i nepříjemné otázky, proč jen 5 % jimi používané kůže je přírodně činěná  nebo proč se od přírodních barviv vrátili k syntetickým. 

Péče o boty

Pečlivě vybrané boty si pak zaslouží náležitou péči.  Nováčky si berte zpočátku jen na kratší procházky, aby se jejich tvar přizpůsobil tvaru chodidel. Obuv sušte při pokojové teplotě, nenechávejte ji v těsné blízkosti radiátoru nebo na přímém slunci. Boty si nezapomeňte v letních měsících v zavřeném autě, mohly by změnit barvu nebo dokonce tvar. Obuv střídejte a vždy ji nechte vyschnout a odpočinout. Pro zachování tvaru bot a odstraňování vlhkosti používejte napínáky.

Péči o boty dle materiálu doporučujeme následovně.

Kožená obuv

Nečistoty odstraňujte vlhkým hadříkem ideálně hned po nošení. Na suchou obuv občas naneste v tenké vrstvě krém v odpovídající barvě a nakonec použijte vosk, který kůži dodá lesk a zároveň zvýší odolnost proti vlhkosti.

Semišová obuv

Z důvodu vyšší citlivosti na vlhkost, prach a bláto se těmto vnějším vlivům v co možná nejvyšší míře vyhněte. Po nošení boty nechte při pokojové teplotě vyschnout a nečistoty odstraňte speciálním gumovým kartáčem na semiš. Před prvním nošením a poté dle potřeby boty ošetřete impregnací, která zvýší odolnost materiálu vůči vlhkosti a nečistotám.

Textilní obuv

Čištění provádějte namočením do vlažné mýdlové vody, v místech nejsilnějšího znečištění použijte kartáček, poté opláchněte čistou vodou. Při použití speciálního přípravku na čištění textilní obuvi se řiďte pokyny výrobce.

Obuv s podrážkou z přírodního kaučuku

Porézní čistě přírodní materiál je díky své textuře citlivější na nečistoty, časem sám tmavne a získává žádoucí patinu. Nečistoty šetrně omyjte mýdlovou vodou a houbičkou/kartáčkem, vyvarujte se však namočení kožené partie boty. Vyhněte se čisticím prostředkům na bázi alkoholu, ředidlům, odlakovačům apod., které by mohly způsobit narušení materiálu a rozleptání jeho povrchu, tedy nevratné poškození boty.

Obuv s koženou podrážkou

Kožená podrážka je choulostivá, je třeba počítat s její kratší životností. Obuv noste nejlépe na suchém a rovném povrchu, vyvarujte se vlhkého a mokrého prostředí. Podrážku je vhodné cca jednou za měsíc natřít ochranným prostředkem, který zabraňuje pronikání vlhkosti a chrání před oděrkami.

Podrazit koženou podrážku nedoporučujeme, dochází tím k narušení hmotnostního vyvážení boty.

V naší nabídce také najdete boty s tunitovou podrážkou, jež se vyrábí z vulkanizovaného kaučuku. Vzhledem je podobná kůži, ale je velmi odolná vůči mechanickému opotřebení a promočení.

Specifickou péči si žádají některé značky, které NILA prodává:

Glerups

Plsť může v prvních třech až čtyřech týdnech nošení pouštět vlákna, nejedná se o závadu výrobku. Takto uvolněná vlákna na povrchu stačí jednoduše odstřihnout. Vlna má samočistící schopnost, obvykle stačí obuv mezi nošením dobře vyvětrat a nechat odpočinout. V případě skvrn čistěte navlhčeným hadříkem a přípravkem na vlnu. Dle potřeby můžete opakovat, vždy však nechte mezi čištěním botu pořádně vyschnout.

Birkenstock

Nejedná se o obuv určenou do vody (kromě řady „water-friendly“). Korkovou podešev ošetřete v případě vysychání tenkou vrstvou prostředku k tomu určenému. Boty nechávejte po každém nošení vyschnout. Je vhodné pravidelně používat sprej na osvěžení a očištění stélky. Nečistoty odstraňujte šetrně hadříkem.