Pomalá móda vs. děti a dospívající - co můžeme naše děti naučit?

Znáte to Rúmiho rčení „To, co hledáš, najde si tě“? Od chvíle, co jsem začala koketovat s tím, že další díl osvětové série věnuji starším dětem a teenagerům, se na mě to téma doslova lepí. Rozhovory se zákaznicemi, komentáře k připravovanému pořadu České televize i setkání s inspirativními mladými lidmi. To vše mě vybízí, abych se k tématu postavila, ačkoli sama doma dospívajícího člena domácnosti zatím nemám. Medě je pět a půl a naše diskuze se zatím omezují na plastová brčka a proč rybičkám v oceánech dělají špatně igelitky. Jdu do toho tedy s jistou mírou naivity, jakousi představou vyčtenou z knih a osobní ambicí své děti v budoucnu trochu ovlivnit. O to více se budu těšit na Vaše názory, zkušenosti a komentáře.

Není náhodou, že se uvědomělé značky převážně specializují na děti do deseti let a pak až na skupinu 25+. To se postupně mění a prvních alternativních pionýrů přibývá, nicméně nyní jsou dospívající (řekněme děti od deseti let až po mladé dospělé) velmi důležitou cílovou skupinou fast fashion. Zejména v období slev je tato móda tak levná, že mnoho rodičů již (oproti předchozím generacím) nemusí tolik řešit, za kolik a do čeho své děti oblékne. Řetězcové giganty zároveň s dospívající generací umí skvěle komunikovat reklamou, pracují sofistikovaně s influencery a hvězdami. Sází na to, že dospívající se ve své originalitě nechtějí příliš lišit. Chtějí být oblečeni podle posledních trendů a zapadnout mezi vrstevníky. Mnoho teenagerů přitom nakupuje velmi brzy samostatně a období před fast fashion ani nezažili. Stejně jako svět sociálních sítí je rychlá móda jejich svět, oceňují výběr, rychlou dostupnost a velmi nízkou cenu. Pro velkou část těchto dětí se tak oblečení stane pouze spotřebním zbožím uspokojujícím momentální potřebu cítit se dobře. V průměru si však oblečení z řetězců na sebe bereme pouze 5x (platí napříč generacemi).

Svět se však mění a naše děti s ním. Průzkumy z poslední doby ukazují zvyšující se míru, v jaké se nastupující generace ztotožňuje se značkami, které nosí a podporuje. Stále více dospívajících se zajímá o hodnoty či projekty, které značka podporuje. Mladým lidem je také vlastní aktivismus, jsou citlivější k problematice lidských práv a životního prostředí. Již nyní je jasné, že pro ně tato témata budou klíčová, ačkoli k nim dospívají často až na prahu dospělosti. Co můžeme udělat my – rodiče, prarodiče, učitelé, průvodci, členové komunity – pro přiblížení těchto témat dětem a zvýšení jejich zájmu o tyto otázky? Jak můžeme ideálně pomoci snížit nesmyslnou spotřebu oblečení bez toho, abychom svým dětem upřeli radost, kterou móda přináší?

Zde je pár možností: 

• Uznejme módu jako důležitou věc. Móda je forma sebevyjádření. Co si na sebe oblékáme, je zkrátka důležité pro to, jak se cítíme a jak jsme vnímáni. Do velké míry je to, co nosíme, vyjádřením nejen estetického, ale i politického a etického postoje. Dospívajícím podle mě nepomůže, když budeme módu devalvovat jako povrchní. Naopak. Mluvme o módě, věnujme jí pozornost, pochopme zákonitosti, které má, a zkusme to stejné zprostředkovat i dětem. Přibližme jim módu jako řemeslo a umění.  
• Už i u malých dětí je možné respektovat jejich osobnost a umožnit jim vlastní výběr. Lze jim ale také vysvětlit, proč to či ono nekoupíte. Na citlivou osvětu není nikdy příliš brzy. Je přitom dobré pamatovat, že děti nejen že nasávají jako houby všechny informace, ale učí se primárně nápodobou. Neměli bychom tedy kázat vodu a pít víno… využijme každopádně toho, dokud nás ještě „berou“. Loni jsme během dovolené navštívili záchrannou stanici tuleňů v Holandsku. Byl to silný zážitek a i pro malé dítě je pak snadněji pochopitelné, co je plast a proč by ho mělo být na světě co nejméně. Často se k této návštěvě při povídání vracíme. 
• Zdravý vztah k módě se neobejde bez kladného vztahu k našemu tělu. Dbejme u dětí na to, aby se cítily krásné a akceptované. Recepty se jistě liší, ale velkou roli bude opět hrát nápodoba. Hodnotíme-li negativně sami sebe či ostatní, žijeme-li dietami a uklidňujeme-li se impulzivními nákupy (ostatně návykovost pocitu opojení v okamžiku nákupu byla prokázána), pak musíme počítat s tím, že děti se budou chovat podobně. Všudypřítomná reklama je v tom ráda podpoří. Budeme-li k sobě laskavější a sami se sebou vyrovnanější, budou takové i naše děti. Moje kamarádka zabývající se terapií žen s poruchami příjmu potravy doporučuje děti o jejich kráse zdravě ujišťovat, ideálně podobnou měrou z úst maminky i tatínka. 

Foto: Kontroverzní (a kontraproduktivní) kampaň značky ZARA

• Princip, na kterém funguje fast fashion, je velmi jednoduché pochopit. Zprostředkovat to dospívajícím lze stejně snadno, jako jim třeba vysvětlujeme rozdíl mezi jídlem z fast foodu a ze zahrádky. Toto téma souvisí úzce s finanční gramotností a uměním hospodařit s penězi, kde se vysvětlení jednoduchého konceptu „cost per wear“ bude hodit. Zkuste doma mapovat každodenní útratu v rámci měsíčního rozpočtu. Mluvte také o tom, koho nákupy podporujete a jaký mají dopad. Snad neprozradím příliš, když řeknu, že již vnikají i aplikace do mobilů (a dokonce v Čechách!), které v tomto směru dospívajícím pomáhají se v informacích, cenách i vlastní skříni zorientovat. 
• Již malé dítě snadno pochopí také základní rozdělení textilních materiálů. Chápe, co je z přírody a co je de facto plast. I teenager má nárok na kvalitu a nezávadnost svého oblečení. Pokožka je náš druhý žaludek a stav naší pleti souvisí velmi těsně s tím, jaké oblečením nosíme. Necháme-li děti oblékat se do syntetických materiálů, budou se více potit, cítit se nepříjemně a na dospívající pokožce se to projeví. Prosím myslete na to, zvlášť pokud Vaše děti sportují a nosí často „funkční“ materiály. Pokud můžete, dopřejte jim kvalitní trička a spodní prádlo z biobavlny. Vysvětlete jim dopady plastů na životní prostředí a problematiku uvolňování mikročástic do přírody a vody při praní.

Foto: Greenpeace odebírá stopy chemikálií ve Vysokých Tatrách. Je paradoxní, že zákazníci outdoorových značek, které tyto nebezpečné látky používají, mají často blízko k přírodě. 

• Naučme také sebe i své děti méně prát a citlivě o své oblečení pečovat, přišít si knoflík, nechat si něco přešít. Naučme děti (a jděme jim příkladem), jak se eticky zbavovat oblečení, které dosloužilo. Myslím, že taková dobře zorganizovaná clothing swap party může být velká legrace nejen pro dospělé. Co kdyby ji uspořádala Vaše škola v tělocvičně? Pokud sami umíte nakupovat v second handech a vintage obchodech, berte děti s sebou. Pokud jim to přiroste k srdci, přesně to jim pomůže najít si svůj osobitý styl, ušetřit na jednom, abych si mohl připlatit za něco jiného. 
• Etika je velmi osobní záležitost a v čase se vyvíjí. Problémy, do kterých se my dospělí často nedokážeme vcítit, mohou být dětem a dospívajícím přirozeně blízké. Zajímá je zacházení se zvířaty, zajímá je ekologie, zajímá je svět. Je na nás, abychom jim tato témata nabízeli a abychom jim i dovolili se vyhranit. Nejsou to však snadná témata, a proto buďte připraveni na debatu a pamatujte, že i Vaším prostřednictvím se děti připravují na své debaty se spolužáky. Můžeme jim pomoci najít ty správné argumenty a zdroje. Všechna důležitá témata postihuje například film The True Cost, který je vhodný pro děti od 12 let a najdete ho třeba na Netflixu. Je poměrně dlouhý, ale lze jej rozdělit do několika částí. Velmi přístupný a „koukatelný“ mi přijde třeba krátký dokument Unravel na You Tube. Je o ženách, které v indické továrně třídí a recyklují často nové vyhozené oblečení ze západního světa. Myslí si, že ve vyspělém světě je tak málo vody, že lidé nemohou své oblečení prát, a proto ho ještě nové musí vyhodit. 

Foto: Na Internetu i v předchozích dílech naší série je spousta užitečných infografik, které usnadňují pochopení souvislostí. 

Může se stát - a snad mi tento závěr prominete - že se Váš dospívající do tématu ponoří a bude ve finále daleko poučenější, sečtělejší a radikálnější než Vy sami. Nedávno se mi svěřila naše zákaznice, že poté, co spolu shlédli výstavu o fast fashion v Drážďanech nechce její chlapec vlastnit více než jedny džíny. Vše nasvědčuje tomu, že nová "aspirující" generace taková bude. I slow fashion má své influencery, čím dál lepší kampaně a potřebuje idealismus mládí v zádech! Chápu, že ne každý rodič je připraven na velké změny ze dne na den, stejně jako ne ve všech domácnostech projde třeba přechod z masa na tofu. Byla by však škoda, kdybychom názory zesměšňovali, zlehčovali a relativizovali namísto toho, abychom s nimi pracovali a otevřeli se i tomu, k čemu jsme se sami (zatím) nepřiblížili. Svět mění jednotlivci a třeba právě Vy jednoho takového máte doma. Přeju to Vám, sobě, našim dětem i naší planetě.