38. díl. Žijí dnes děti opravdu na sociálních sítích?

Co je digitální závislost a proč je v dnešním světě důležité mít zdravý vztah k technologiím?

Digitální závislost je termín, kterému se v Replug me vyhýbáme. Jde o klinický výraz pro jednu z nelátkových závislostí, kterou by měl diagnostikovat klinický psycholog či psychiatr. Jde už o velice vážný stav, kdy nám digitální technologie zasahují do života a nabourávají každodenní fungování. Naštěstí je velmi málo těch, kdo by takto trpěli nebo měli takto diagnostikovanou závislost. U dětí jsou to jednotky procent, u dospělých ještě méně. 

Představte nám prosím spolek Replug me. Čím se zabývá a kdo tvoří jeho tým?

V Replug me upozorňujeme na škodlivé nebo problematické užívání technologií, které se týká nás všech a jehož dopady mohou být dlouhodobě velmi negativní. Promítají se do schopnosti komunikace, snižují empatii, ovlivňují kvalitu vztahů u dětí. Mohou mít vliv na soustředění a přípravu do školy. Naším velkým tématem je kvalita spánku a spánková deprivace, která má dopad nejen na školní přípravu, ale i na duševní a fyzické zdraví dětí. 

Technologie nám vstupují do života každý den, používáme je ve škole, v práci i ve volném čase a svět už si bez nich nedokážeme představit. Jde o velice mocný nástroj, který můžeme využívat k našemu dobru, ale může nám i uškodit. V Replug me se snažíme lidi vést k tzv. „digitálnímu wellbeingu“, tedy k používání technologií tak, aby nám s nimi bylo dobře – fyzicky, psychicky, ale i z hlediska vztahů. 

Snažíme se toto téma uchopit z pozitivního konce. Učíme děti i dospělé používat technologie zdravě a vědomě. Jsme jedineční tím, že se věnujeme pouze jedinému tématu, což nám umožňuje jít hodně do hloubky. Unikátní je i složení našich aktivit, kdy pracujeme ve školách, ve firmách, s dětmi i dospělými, takže máme každodenní praxi. V týmu máme skvělé psychology i psychoterapeuty, ale i sociology a další odborníky. Kromě přímé práce s klienty sbíráme i vlastní data, která se snažíme zužitkovat v tom, čemu říkáme advokační práce. Skrze tu se snažíme ovlivnit, jak se děti učí užívat digitální technologie ve škole. 

Žijí dnes děti opravdu na sociálních sítích? V jakém věku se s nimi nejčastěji setkávají poprvé? 

Záleží na tom, o jaké formě používání technologií se bavíme.Technologie se bohužel dostávají ke stále mladším a mladším dětem. Vidíme dnes a denně děti v kočárku, které ještě ani nemluví a samy nechodí, ale už mají v ruce telefon nebo tablet. V tomto věku to vhodné není. Různé pediatrické asociace dětem do dvou až tří let nedoporučují v podstatě žádné technologie. Takto malé dítě potřebuje naprosto odlišný typ podnětů. Z hlediska toho, jak se vyvíjí jeho nervová soustava, v tomto věku vlastně neexistuje žádný zdravý způsob, jak technologie používat. 

Sociální sítě se dostávají ke stále mladším a mladším dětem. Podle obchodních podmínek společností, které je provozují, mohou mít děti vlastní účet od třinácti let, podle naší legislativy od patnácti let. Z našich dat ale vyplývá, že pouze jedno procento dětí od sedmé do deváté třídy uvádí, že žije bez sociálních sítí. Z pohledu jejich užívání jde o velmi problematický věk, protože spousta věcí, které patnáctileté dítě s vyzrálejší osobností a kritičtějším myšlením tolik neohrožují, může mít na mladší děti mnohem závažnější dopady.  

Jak je pocit osamělosti spojen s nadužíváním digitálních technologií? 

Důležité je si uvědomit, že duševní zdraví dětí se celkově zhoršuje. Na podzim roku 2023 Národní ústav duševního zdraví uskutečnil studii, která ukázala, že až 40 procent deváťáků je depresivních a 30 procent trpí úzkostmi. Roste i sebepoškozování, sebevražednost a další. 

Z námi shromážděných dat vyplývá souvislost mezi problematickým nebo škodlivým užíváním digitálních technologií a mírou osamělosti. Stejně tak vidíme vztah mezi mírou úzkosti a používáním sociálních sítí. Je ale velmi těžké rozlišit, kde je příčina a důsledek. Pokud se člověk cítí osamělý, může vyhledávat nějaké spojení na sociálních sítích, které může vést k tomu, že se jeho pocit osamělosti ještě prohloubí. Je to vlastně takový paradox, protože sociální sítě vznikly proto, abychom se propojovali a udržovali vztahy. 

Slyšela jsem, že děti mají víc přátel na sociálních sítích než ve skutečnosti. Jak se změnily vztahy mezi dětmi?

Technologie poškozují kvalitu vztahů a schopnost empatie. Telefon nám pomáhá „zaplácnout“ jakékoli pocity. Takže ať už jsme znudění, osamělí či naštvaní, sáhneme po mobilu. U dětí se tak velmi silně projevuje neschopnost zpracovávat emoce, obzvlášť když si vypěstují tento návyk ve velmi útlém věku. Ale je to zase i o rodičích, o tom, jaký v nich má dítě vzor. 

Vnímáme, že se trošku vytrácí schopnost ústní komunikace. Dřív jsme učili zaměstnance ve firmách, aby uměli pracovat s technologiemi a nebáli se komunikovat na dálku prostřednictvím online světa. Teď se ten poměr trochu překlopil a u mladých absolventů řešíme blok ústně komunikovat, protože velmi silně preferují písemné sdělení.

Existují zajímavé studie, které poukazují na to, že když před sebou mám telefon, tak se o třicet procent méně usmívám. Nebo když si spolu budeme povídat o nějakém důvěrném tématu a mezi námi bude na stole ležet telefon, tak i když bude vypnutý, přesto dojde ke snížení pocitu důvěry. Když chceme děti učit, aby spolu komunikovaly a byly schopné empatie, tak musíme začít sami u sebe, protože mnohdy vidíme rodiče, kteří komunikují s dítětem a u toho koukají do mobilu. Nabízíme-li dětem takový vzor, nemůžeme očekávat, že budou schopné komunikovat jinak.

Téma nudy je pro Replug me nesmírně důležité…

Ano, platí to hodně u dětí, ale i u většiny dospělých, protože jsme ztratili schopnost se nudit. Člověk je neustále zvyklý něco dělat, pracovat, a když má volnou chvilku, někde stojí, čeká na vlak nebo u lékaře, tak automaticky sahá po telefonu, začne scrollovat, číst si zprávy. Samozřejmě, že někdy jsme pracovně vytížení a potřebujeme efektivně využít čas. Ale na druhou stranu je opravdu potřeba si občas dopřát chvilky nicnedělání. 

Obzvlášť u dětí platí, že nuda není hřích, není na ní vůbec nic špatného a mozek ji potřebuje. Jestliže totiž odpočíváme pořád s obrazovkou, po práci nebo po škole se koukáme na seriály, „scrollujeme“ sociální sítě, tak náš mozek stále přijímá nové podněty. Pro jeho správné fungování, aby mohl informace třídit a správně zpracovat, prostě potřebuje ony chvilky odpočinku. Pokud jej přetížíme, tak se může stát i to, že začne samovolně mazat informace bez ohledu na důležitost, což vede k tomu, že zapomínáme.

V Replug me vedeme jak děti, tak dospělé k tomu, aby se naučili, že si například dají čaj a budou se jen koukat z okna. A nechají mozek, ať si odpočine, roztřídí informace. 

Z vašeho dotazníkového šetření z jara 2023 vyplynulo, že nadměrné užívání digitálních technologií ohrožuje základní fyzické potřeby dospívajících, jako je třeba spánek. Doporučené délky spánku pak dosahuje jen 29 % respondentů. Mohla byste to dál rozvést? 

Spánek je velké téma spojené s technologiemi. Třetina dětí spí skutečně méně, než by mělo, a třetina dětí spí výrazně méně, než je zapotřebí. Obojí má souvislost s duševním zdravím. Chronický nedostatek spánku u dětí posiluje riziko duševních onemocnění a poškozuje i fyzické zdraví. Má dopady na imunitu, kardiovaskulární systém, na riziko rakoviny, vlastně je tím fungování těla ohroženo celkově. Pokud dítě spí dlouhodobě málo, ve škole je unavené, není schopno vnímat a přijímat informace, koncentrovat se, může se to časem projevit na jeho duševním zdraví, ale i na školních výsledcích. 

Berou dnešní rodiče vztah svých dětí k digitálním technologiím vážně? Z vašeho výzkumu i praxe vyplynulo, že „88 % dětí a dospívajících se potýká s nepřítomností rodičů při svých oblíbených online aktivitách, jako je hraní her nebo sledování zábavných videí. Prevence negativních dopadů nadměrného užívání digitálních technologií se přitom bez angažovaných dospělých neobejde“. Vy přitom uvádíte, že právě komunikace rodičů a dospívajících vychází jako klíčový faktor, který může škodlivé užívání digitálních technologií snížit… 

Nemyslím si, že by rodiče nebrali vztah jejich dětí k digitálním technologiím vážně. Spíš vnímám, že u malých dětí s tím oni sami začnou zbytečně brzy a děti do online světa přivedou. Nemusí za tím být žádný zlý úmysl, ale v konečném důsledku z mobilního telefonu nebo tabletu vytváří takový digitální dudlík a uklidňovadlo na potíže všeho druhu. Pro rodiče je pak velmi těžké najít průběžně – i s tím, jak se mění digitální svět a dítě roste – rovnováhu. Pokud si rodina včas nezvládne nastavit pravidla, tak je pak v určité chvíli velmi těžké zatáhnout za brzdu.

Alarmujícím údajem skutečně je, že nám 80 % dětí ze sedmých až devátých tříd ZŠ a odpovídajících ročníků víceletých gymnázií uvádí, že s nimi rodiče mluví o online světě jen výjimečně nebo vůbec, a 88 % dětí nám uvádí, že se rodiče k jejich online aktivitám nepřipojují nebo připojují jen velmi výjimečně. Myslím si, že jde o zbytečnou bariéru, kterou si rodiče vytváří. Někdy jde o obavu z toho, že nebudou schopni porozumět, držet krok. Někdy je to i zbytečné hanění online světa. V Replug me se rodiče snažíme vést k tomu, aby uměli dítě pozitivně ocenit za to, co v online světě sleduje. Podívali se s ním na oblíbená videa, influencery, zahráli si s ním nějakou hru. Ono je to i velmi sblíží. Protože pokud budou dětem neustále jen říkat, jak je to všechno hrozná hloupost a jak jen zabíjejí čas, nemohou čekat, že za nimi dítě přijde ve chvíli, kdy se bude cítit v online prostoru nepříjemně nebo narazí na nějakou hrozbu. 

Co mohu jako rodič udělat pro digitální wellbeing svého dítěte?

Nejprve bych začala u sebe. Tedy snažila se reflektovat to, jak technologie používám já sama a jak je používám před dítětem. A připustila si i ty věci, které nejsou na první pohled vědomé. Jednoduše řečeno – poskytovat dětem zdravý vzor. Důležité je mluvit s dětmi a zbořit bariéru. Nebát se jich zeptat, co dneska viděly na sociálních sítích, jakou hru si zahrály s kamarády, co je tam dnes bavilo. Velmi pomáhá i vzdělávat se – do větší hloubky pochopit, jak fungují sociální sítě a jejich algoritmy nebo počítačové online hry.