Chcete článek nasdílet?
Na kávě s Janou Plodkovou
27. 9. 2022
Jana Plodková patří mezi nejvýraznější české herečky. Mimo stříbrné plátno září již několikátou sezónu na prknech Divadla Na Zábradlí. „Mám ráda jeviště. Ten malý prostor, který mi nedovolí se rozpřáhnout, když tam jsme všichni. Který odhalí naprosto vše, i poslední vrásku na čele. Který je tak blízko divákům, že si připadám jak humr na talíři při slavnostní večeři”, píše ve svém medailonku na webu divadla. Mnozí by ji přiřkli i statut české módní ikony, ačkoli ona sama se za ni nepovažuje a ráda se schová do velkého vlněného svetru. Společně jsme si povídaly o estetice, divadelních kostýmech i sociálních sítích.
Rozhovor vedla: Karolína Břinková
Foto: Lucie Fenclová
Jana má na sobě vlněný svetr od značky Lanius a koženou sukni Celeste Charcoal od značky Humanoid
Jaká je Vaše nejhezčí vzpomínka na dětství?
Dětství mám poskládané z velkého množství střípků. Radostných. Asi jen radostných, takové dětské oči jsou, všechno vidí objevně, vesele. Pamatuju si, s jakým zájmem jsem se podívala do útrob klauna, který patřil mé o sedm let starší sestře. Kolik molitanu v něm bylo! Mamka se ségrou to viděly jinak. Ale já byla šťastná. Vzpomínám si, jak jsem sestře prohlížela její nasbírané obaly od žvýkaček z Německa, ubrousky, které přede mnou úzkostlivě schovávala. Přede mnou nešlo nic schovat. Našla jsem vždycky všechno. I dárky pod stromeček. Byla jsem dobrý detektiv.
Ze všech věcí, které jste se naučila v dětství a dospívání, která Vám nejvíc zlepšila život?
U nás vždycky platilo „nejdřív práce, a pak koláče“. Tehdy jsem tomu nerozuměla, protože jsem nikdy žádný koláč nedostala (smích). Vlastně mě štvalo, že musím udělat nejdřív úkoly a nějaké domácí uklízení. Ale zpětně jsem ráda. Tento způsob, který se mi zaryl pod kůži, mi dnes ulehčuje spoustu věcí. Už to dělám automaticky. Co je třeba udělat, udělám a pak jdu „ven“.
Jak důležitá je podle Vás v životě estetika?
Estetika je vnímavost ke všemu, co mě obklopuje. Přináší mi klid a nějaký druh řádu do života. To, co mě v životě obklopuje, mě ovlivňuje. Snažím se mít kolem sebe věci, které považuju za krásné, mě těšící.
Ovlivňuje váš módní vkus i styl interiéru Vašeho bytu, nebo to jsou dva oddělené světy?
To oddělit nelze, mám ten dojem. Oblečení si vybírám tak, aby mi v něm bylo dobře, hledám i rukopis tvůrce. To samé vytvářím i v místě bydlení. Opět chci, abych se cítila pohodlně, měkce. I prakticky. Jde to ruku v ruce. Navíc příliš designu si dovolit nemůžeme už jen proto, že máme dva kocoury. A těm je jedno, jestli škrábou designovou sedačku nebo křeslo z Ikea. Dost jsme se jim přizpůsobili, když na to tak koukám. Barevně se pohybujeme v barvách dřeva a dalších jemných tónech. Domov je pro mě oáza klidu.
Jaký je nejcennější kousek ve Vašem šatníku?
Nejcennější jsou zřejmě šaty, které jsem kdysi dostala od Filipa při jedné vzácné příležitosti. Dále bych tam zařadila kousky od našich návrhářů, jako jsou Kateřina Geislerová a Jakub Polanka. V jejich věcech se nejen cítím skvěle, ale zároveň v nich vidím tvůrčí proces – od prvotního nápadu po dokončení. Nesmírně si vážím toho, že kousek jejich tvořivého ducha můžu mít doma, že jej můžu nosit.
Jak Váš vkus ovlivnily divadelní kostýmy? Inspirujete se jimi při oblékání?
Kostýmy jsou čistě vnějším znakem charakteru postav, které hraju. Naštěstí jsou jejich povahy tak rozdílné ode mě, ze se mi ani do šatníku nepletou. Ačkoliv kostýmy, které tvoří Marek Cpin u nás v Divadle Na Zábradlí, by byly nositelné i normálně.
Jaká věc se Vám naposledy líbila tak moc, že jste ji musela mít?
Tak to vím úplně přesně. Byly to šaty z Nily. Fotila jsem v nich letní kampaň a byla v nich jako doma. Bílé, lněné – ideální materiál na léto, s výšivkou, řecký styl (pozn. red. jde o šaty od značky Greek Archaic Kori). Hned jsem v nich chtěla strávit léto. Bedlivě jsem sledovala, kdy budou k dispozici, a ony se hned vyprodaly. Psala jsem do Nily, jestli ještě budou… a mám je!
Jaké hodnoty zosobňuje oblečení, které oblékáte?
Popsala bych to jako volnost. Nerada nosím kousky, které mě obepínají, cítím se v nich jak bez dechu. Materiály volím tak, aby byly nejen příjemné na těle, ale zároveň se pak nerozkládaly milion let. Dejme tomu jde tedy o udržitelnost, která je pro mne čím dál víc důležitá.
Jana oblékla vestu Ilgaa Light Grey a náhrdelník Essential
Co je nejlepší na tom být herečkou a co naopak nejhorší?
Práce herečky mě zbavila stereotypu. Ta proměnlivost a rozmanitost práce, pokaždé jiná postava, jine seskupení lidí, to vše je pořád nové a objevné. To mě na mé práci velmi těší. Na opačné straně této radosti bývá nervozita, zdali práce přijde. Je to nevyzpytatelné. Jednou pracuju příliš, jindy vůbec. Musela jsem se s tím naučit pracovat, neboli netočit neznamená propad, je to čas k odpočinku, čas k nabrání sil. Tento způsob postoje mi nervozitu značně snížil a už si dokážu své volno řádně užít.
Jak důležité jsou pro Vaši práci sociální sítě?
Sociální média se stala nedílnou součástí mé profese. Ráda je používám především ve smyslu propagace své práce, upozornění na projekt, který třeba nemá takovou mediální podporu. To se týká především divadla. Když jsem někdy pochybovala o smyslu sociálních sítí a chtěla je dokonce zrušit, protože jsem si říkala, jaký význam má ukazovat část svého soukromí nebo své práce, vždycky jsem se dostala k jednomu bodu, který mne od zrušení vyvedl. A to je pomoc. Co si budeme povídat, je tu mnoho neziskovek bez pomoci státu, mnoho osobních příběhů které potřebují pomoc. A neříkám, že já to svým sdílením vytrhnu. Ale je to síť, která pomáhá šířit, co je potřeba. A ve výsledku dnes už mám i nějakou odpovědnost vůči svým sledujícím, přišlo by mi nefér to ukončit, když už jsem je do svého života přizvala.
Kterou Vaši vlastnost považujete za tu nejdůležitější pro Váš úspěch?
Trpělivost, pracovitost… to jsou zřejmě nejpodstatnější aspekty. Plus k tomu patří láska k práci, k tvorbě. Je to hnací motor. Když mě něco netěší, nebaví, nemám to ráda, je to na výsledku znát.
Bez jaké věci jste nervózní, když ji nemáte u sebe?
Když se ukáže, že se z procházky stává túra, a nemám vodu a nic k zakousnutí. Tak to nervózní jsem. Jinak není nic, co by bylo tak podstatné, abych se bez toho neobešla.
Čím jste v životě promarnila nejvíc času?
Jednoznačně sociální sítě (smích), to je slušný požírač času, kdy nic kloudného neudělám a jen prokrastinuji. Často tam hledám inspiraci pro zahradu nebo interiér. Protože rekonstruujeme chalupu v horách, hltám každou vychytávku, o které jsem nevěděla.
Jak se zklidníte? Co Vám pomáhá získat novou energii?
Zatím jsem nenašla lepší lék na všechno, než je příroda a zvířata. Stačí i jen půlhodinky v přítomnosti stromů či zvířat, alespoň v zoo, a jsem zpátky v realitě, která je skutečná.
Jakou nejlepší radu jste v životě dostala?
Každý svého štěstí strůjce. Nikdo za mě nic neudělá, všechno je pouze v mých rukou.
Chcete-li Janu vidět naživo, zajděte si na některé z představení v Divadle Na Zábradlí, v prosinci se pak můžeme těšit na premiéru filmu Ostrov a v průběhu roku i na nové díly oblíbeného seriálu České televize Osada.
Sledujte nás
Zaregistrujte Váš e-mail a dostávejte nové články pravidelně!
Vyplňte email prosím
